Cín

Lukács Dominiksexta A

Obecně

• značka : Sn• součást bronzu• využití v potravinářství• odolný vůči korozi

Vlastnosti

• nízkotavitelný kov• stříbrobílý, lesklý• 3 modifikace – šedý α – cín, bílý β – cín a γ-cín• každá modifikace má jinou barvu (dle teploty)

Výskyt

• vzácný prvek• v mořské vodě – 3 mikrogramy / litr• ruda – cínovec SnO2

Výroba

• žárová redukce uhlím :• SnO2 + 2 C → Sn + 2 CO

Historie

• Známý od dob Řeků a Římanů.• Česko – těžba cínu začala r. 1200 v Krupce.• 15. století – hutě v Cínovci.• 16. století – hutě ve Slavkově.

Využití

• v minulosti – nádoby, svícny, křtitelnice …• dnes – hlavně potravinářství• staniol – fólie z cínu vhodná k ochraně

potravin.

Slitiny cínu

• bronz – slitina cínu Sn a mědi Cu• bronz se využívá např. jako potrubí vedoucí

mořskou vodu nebo jako zvonovina• anglický cín – s mědí a antimonem nebo

olovem, k výrobě šperků• kov Britania – k výrobě příborů

Sloučeniny

• chlorid cínatý – redukční činidlo• chlorid cíničitý – v barvířství – mořidlo• oxid cíničitý – základní surovina pro výrobu

cínu• sulfid cíničitý – tzv. musivní zlato ( k tvorbě

mosaik )

předměty z cínu

Zdroje• www.wikipedia.cz• Cotton F.A., Wilkinson J.:Anorganická chemie,

souborné zpracování pro pokročilé, ACADEMIA, Praha 1973

• Holzbecher Z.:Analytická chemie, SNTL, Praha 1974

• Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 1. díl, 1. vydání 1961

• N. N. Greenwood - A. Earnshaw, Chemie prvků 1. díl, 1. vydání 1993 ISBN 80-85427-38-9