Systém kategorií u Aristotela - vse.cznb.vse.cz/kfil/elogos/history/vacura09.pdftologickému...

e λ E-LOGOS ELECTRONIC JOURNAL FOR PHILOSOPHY ISSN 1211-0442 20/2009

Systém kategorií u Aristotela

Miroslav Vacura

University of Economics Prague

M. Vacura Systém kategorií u Aristotela

Abstract

The text known as Categories is a product of Aristotle’s youth and the authenticity ofsome of its parts is discussed. Despite of it its interpretation presents many difficultiesand its understanding is necessary prerequisite to accessing his later texts. This articletries to provide overview of structure of system of categories developed by Aristotlein this work and to point out the most important problems of interpretation and theirpossible solutions.

Abstrakt

Spis nazvaný Kategorie je jedním z textu Aristotelova mládí a autenticnost nekterýchjeho cástí je zpochybnována. Presto se jedná o interpretacne nárocný spis, jehož po-chopení je predpokladem porozumení jeho pozdejším spisu. Príspevek se snaží podatprehledný rozbor základního rozvrhu systému kategorií, který Aristotelés v tomtospisu predkládá, poukázat na nejvýznamnejší interpretacní problémy a jejich možnárešení.

Key words

Aristotle, categories, ontology

Klícová slova

Aristotelés, kategorie, ontologie

2


1 Úvod

Uvažujeme-li o pocátcích filosofického myšlení ve starém Recku, mužeme identifikovatv prípade úvah ontologického charakteru dva specifické smery. Jedním je snaha urcitjeden spolecný základ, zdroj (�rq ), který podkládá veškerou prírodu (fÔsic). Druhýmje rozlišení v základu prírody stojící mnohosti, na nekolik na sebe vzájemne neprevo-ditelných konstituentu. Tyto dva smery ontologického myšlení se vzájemne nevylucujínýbrž doplnují a proplétají v myšlení jednotlivých autoru tohoto období. Za specifickýdruh techto úvah pak považujeme ruzné formy ontologických koncepcí zakládajícídvojice, které by si zasloužily samostatnou interpretacní studii.1 V tomto textu se za-meríme na historickou reflexi identifikace práve oné ontologicky zakládající mnohosti,která svého vrcholného antického projevu nalezla v Aristotelove koncepci kategorií.

Aristotelés není zdaleka první myslitel, v jehož filosofii se nejaká forma zakládajícíontologické kategoriální mnohosti objevila. Už pythagorejští filosofové mluvili o deseti„pocátcích“ (�rqaÐ), které byly setrídeny po dvojicích: omezené a neomezené, sudé aliché, jedno a množství, pravé a levé, mužské a ženské, vec v klidu a vec v pohybu,prímé a zakrivené, svetlo a tma, dobré a zlé, ctverec a obdélník.2 Nejduležitejším dvojicíbyla pak první zmínená, kde omezené (pèrac)3 souviselo úzce s pojmem císla (�rijmìc)a neomezené (�peÐrwn) s problematikou nekonecna.4 Toto téma by si opet zasloužilosamostatného pojednání.

2 Aristotelovo delení jsoucen do ctyr tríd

Slovo kategorie je odvozeno z reckého kathgorÐ�, jehož puvodním významem je ža-loba, které bylo používáno v soudním kontextu. Slovo kathgoreØn, které je slovesem, sednes prekládá obvykle jako „predikovat“.5 Puvodne bylo významem obžalovat, tedyvlastne prisoudit nekomu nejaký cin, prohrešek. Jak rozumet puvodnímu významuslova kathgorÐ� u Aristotela? Napríklad T. Ebert navrhuje význam „predikovatelnýpredikát“ a následne prekládá gènh tÀn kathgoriÀn jako „rody (klasifikace) prediko-vatelných predikátu.“ 6

1Zde máme namysli predevším úvahy, které svého vrcholu dosáhli v Platónove koncepci jednohoa nerozlišené dvojice. Ovšem jejich puvod mužeme nalézt u podstatne starších myslitelu, pocínajeuž zrejme spartským lyrikem Alkmanem, který, jak dokládá oxyrhynský papyrus c. 2390, ve svémvýkladu prírody používá protikladné výkladové dvojice cesty (πόρος) a meze (τέκμωρ), spolu s následujícíaktivitou porádajícího (kterého pak Platón nazve demiurgem). Viz. M. Schofield G.S. Kirk J. E. Raven.Predsokratovští filosofové. Praha:oikoymenh, 2004, str. 66. Výklad Platónovy koncepce jednoho a nerolišenédvojice muže ctenár najít napríklad v G. Reale. Platón. Pokus o novou interpretaci. Praha: oikoymenh, 2005.

2Met. 986a23; Sextus Empiricus. Adv. math. X 263.3Met. 986a234K. S. Guthrie. The Pythagorean Sourcebook and Library. Úvod D. R. Fideler. USA: Phanes Press, 1987,

str. 235Platón používá toto slovo na nekterých místech ve významu „tvrdit“ (Tht. 167a).6T. Ebert. “Gattungen der Prädikate und Gattungen des Seienden bei Aristoteles”. In: Archiv für

Geschichte der Philosophie 67 (1985), str. 113–138, str. 115; A. Graeser. Recká filosofie klasického období. Praha:

3


Tradicní otázkou, která se v prípade Aristotelových kategorií nabízí, je, ceho sevlastne tato klasifikace týkala. Aristotelés prijímá teorii významu, podle které slovakonvencne oznacují pojmy, ty pak následne oznacují objekty ve svete (De Int. 16a3).Prirozene tak predmetem klasifikace muže být oblast lingvistická, slova, nebo naopakoblast ontologická, jsoucna, která jsou slovy oznacována. První by naznacovalo Aris-totelovo vyjádrení, že klasifikovat bude t� legìmena (Cat. 1b25), což jsou „veci, kterése vyslovují“, tedy slova (De Int. 16a3). 7 Zdají se však prevažovat interpretace, kteréchápou kategoriální delení jako primárne ontologicky motivováno, pricemž pripouš-tejí, že Aristotelés nekdy za tímto úcelem provádí analýzy spíše lingvistické povahy,na základe svého presvedcení o jejich ontologické relevanci. 8

Samotný spis Kategorie je považován za jedno z del Aristotelova mládí, pricemžnekterí interpreti je považují za dílo ješte plne filosoficky nevyzrálého autora.9 Ti pakchápou Kategorie jako první krok na ceste vedené zejména reflexí povahy zmeny, kpostulování klícových konceptu látky a formy, formulování teorie založené na kore-lativních pojmech možnosti a skutecnosti ve Fyzice, a konecne ke komplexnímu on-tologickému systému, který je prezentován v Metafyzice a spisu O duši. Oproti tomunapr. Mann naopak chápe Kategorie jako vyvrcholení myšlenkového úsilí, ve kterémAristotelés završuje myšlenkovou cestu svých predchudcu – Parmenida, Anaxagory aPlatóna dialogu stredního a pozdního období. Podle této interpretace Aristotelés pri-chází v Kategoriích s prevratným ontologickým náhledem, když poprvé uznává vecijakožto veci.10

Kategorie se delí na tri cásti, tradicne oznacované antepraedicamenta (kapitoly 1-3),praedicamenta (k. 4-9) a postpraedicamenta (k. 10-15).11 První a druhá cást predstavujísystém klasifikace jsoucen (t� înta), nejprve na ctyri trídy, poté na deset kategorií.

oikoymenh, 2000, str. 2857Aristoteluv spis Kategorie citujeme v ceském Krížove prekladu: Aristotelés. Kategorie. Preklad A.

Kríž. Komentár A. Kríž a K. Berka. Úvod K. Berka. Praha 1958. Recký originál citujeme podle Aristotle.The Categories, On Interpretation, Prior Analytics. Preklad H. Tredennick a H. P. Cook. Cambridge, MA:The Loeb Classical Library, Harvard University Press, 1962, tato edice obsahuje i paralelní anglickýpreklad. Jako další anglický preklad používáme Aristotle. Categories, on Interpretation, and on SophisticalRefutations. Preklad E. M. Edghill a W. A. Pickard-Cambridge. Authorhouse, 2006.

8Napríklad Owens prochází postupne jednotlivé kapitoly Kategorií, aby sledoval zda-li zkoumání jelingvistické, logické ci metafyzické. Na mnoha místech dochází k záveru, že (z dnešního pohledu) sejedná o smes logiky a metafyziky. Nicméne nekterá rozlišení (napr. παρώνυμα) jsou ciste lingvistická.J. Owens. “Aristotle on Categories”. In: Review of Metaphysics (14 1960/1961); Srv. také P. Studtmann.“Aristotle’s Categories”. In: Stanford Encyclopedia of Philosophy. 2007. url: http://plato.stanford.edu/entries/aristotle-categories/. Podobne Greaser tvrdí, že Aristotelés „chápal »rec« vždy jako »recbytí« , a tedy i rozclenení kategorií v souladu s predpoklady svého sémantického realismu chápal jakoklasifikaci vecí, nakolik o nich mužeme sysluplne mluvit.“ Graeser, op. cit., str. 289.

9K. Berka. “Aristoteluv logický odkaz”. In: Aristotelés. Kategorie. Praha 1958, str. 17.10W.-R. Mann. The Discovery of Things. Aristotle’s Categories and Their Context. Princeton: Princeton

University Press, 2000, str. 5.11U postpraedicament je zpochybnováno Aristotelovo autorství. Prehled starší literatury diskutující

autorství jednotlivých cástí je možné nalézt v Berka, op. cit., str. 16, další diskusi napríklad v I. Husik.“On the Categories of Aristotle”. In: The Philosophical Review 13 (5 1904), str. 514–528.

4

http://plato.stanford.edu/entries/aristotle-categories/



Nejsou prítomna-v Jsou prítomna-vNejsou vypovídána-o neakcidentální jednotliviny

(první podstata, substance)akcidentální jednotliviny(tropy)

Jsou vypovídána-o neakcidentální obecniny(druhá podstata)

akcidentální obecniny (ak-cidenty)

Tabulka 1: Aristotelovy typy jsoucen

Aristotelovo první delení vychází z jeho teorie predikace, tedy zpusobu, jak mužebýt neco predikováno urcitému subjektu (ÍpokeÐmenon). Jsou zde dve možnosti: je možnoríci x je vypovídáno o y, je možné také ríci x je prítomno v y. První zpusob predikace jeoznacován pak jako esenciální, druhý jako neesenciální.12 Wedin toto rozdelení nazývámeta-ontologií.13 Podívejme se na toto rozlišení nyní podrobneji.

První delení rozlišuje to, co je vypovídáno-o jiném (kaj� Ípokeimènou lègetai), tedyto, co se „vypovídá o nejakém podmetu“ a to, co se naopak o nicem vypovídánonení (Cat. 1a20). Aristotelés jako príklad prvního uvádí „clovek“, což je výraz, kterýse vypovídá o urcitém konkrétním predmetu (napr. „Toto zde je clovek“). Tím, co jevypovídáno o necem jsou myšleny zrejme obecniny a to, co není obecninou, je tedyjednotlivinou (individuem). Jednotliviny se pritom o nicem nevypovídají. V tabulce 1tedy jednotliviny tvorí první rádek, naopak obecniny rádek druhý.

Druhé delení rozlišuje to, co je prítomno-v podmetu (ân Ípokeimènw âinai) a to, co není.Aristoteles ríká: „výrazem v podmetu rozumím to, co sice není v necem jako cást, precevšak nemuže být mimo to, v cem jest“ (Cat. 1a24). Príkladem je pak belost na nejakémtelese nebo znalost gramatiky v duši. Naopak obratem prítomno-v Aristotelés nemyslí„neco takového, co by bylo v necem jako jeho cást“ (Cat. 3a30), tedy napríklad ruka jecástí cloveka, ovšem není prítomna v cloveku v Aristotelove smyslu.

Jsoucna, která jsou prítomna v jiných, jsou tedy prípadková neboli akcidentální, tvorídruhý sloupec tabulky 1. Naopak ty, co nejsou prítomna v jiných, jsou tedy v jistémsmyslu samostatná, jsou neakcidentální (nebo esenciální) a tvorí první sloupec tabulky1. Výsledne tedy máme v uvedené tabulce ctyri trídy jsoucen, které nyní podrobneprobereme (Cat. 1a20).

A) Význacnou roli hrají jsoucna, která nejsou vypovídána-o jiných a zároven nejsouprítomna-v jiných, tedy neakcidentální jednotliviny. Tyto jsou pak nazvány první sub-stance nebo první podstata (oÎsÐa), nekde „toto zde“ (tìde ti) a príkladem jsou konkrétníclovek nebo konkrétní kun.(Cat. 1a20, 2a11). Aristotelés pripisuje bytí v nejsilnejšímslova smyslu pouze individuálním vecem, které jsou z jazykového hlediska charak-teristické tím, že nemohou vystupovat ve vetách v roli predikátu14 – tedy nemohou

12Mann, op. cit., str. 23; M. Frede. “Individuals in Aristotle”. In: Essays in Ancient Philosophy (collectedpapers). Mineapolis 1987, str. 49-50,63.

13M. V. Wedin. Aristotle’s Theory of Substance. The Categories and Metaphysics Zeta. New York: OxfordUniversity Press, 2000, str. 16.

14V tomto smyslu tedy tato slova nejsou predikovatelnými predikáty, a tedy pokud bychom prijaliEbertovu teorii ani by nespadala tedy pod pojem kategorie. Nicméne jak uvidíme tyto individuální veci

5


být vypovídány-o jiném. Presný význam charakteristiky neakcidentality je predmetemdiskusí. Aristotelés definici výrazu vypovídáno-o a prítomno-v neuvádí. Tyto indivi-duální veci, podstaty, substance, jsou pak v urcitém smyslu konstituovány z látky aformy. Podstata je pak první z tzv. kategorií, presneji jedná se o první podstatu, jejíž pojetíu Aristotela budeme podrobneji analyzovat dále.

B) Jsoucna, která jsou vypovídána o jiných a jsou prítomna v jiných tvorí pak proAristotela zbývajících devet kategorií a používá pro ne výraz prípadky nebo modernejiakcidenty (sumbebhkìta, lat. akcidens). V tomto rozdelení se jedná o obecné pojmy, kterése používají k popisu – jsou to tedy obecniny – nikoli konkrétní jednotlivé kvality„na“ jednotlivinách. Aristotelés se domnívá, že v bežném používání existuje urcitýsklon zpredmetnovat významy i techto nesubstanciálních slov a chápat jejich významyjako samostatná jsoucna, která mají charakter indiviuálních vecí (Cat. 3b14-15). To jepodle Aristotela i prípad Platóna, který nesprávne chápal predikát aplikovaný na raduindividuí jako samostatne existující entitu a dospel tak k existenci idejí (Soph el. 178a4).

C) Další skupinou jsoucen jsou ta, která jsou vypovídána-o jiných a zároven nejsouprítomna-v jiných. Aristotelés sem radí tzv. druhé podstaty (deÔtera oÎsÐa), což jsoudruhy a rody prvních podstat (napr. druh »clovek« ).

Druhé podstaty jsou pak opet v jistém smyslu privilegovaným zpusobem vypo-vídání o nejaké první podstatne. O první podstate mužeme vypovídat i s použitímakcidentu („Sókratés je bílý“), ale Aristotelés ríká, že „druhy a rody jsou jedinýmiprísudky, které objasnují první podstatu“ (Cat. 2b20), neboli jsou jedinou adekvátníodpovedí na otázku „co jest“ urcité jsoucno (Cat. 2b25).

Zároven však druhé podstaty nejsou tím, co by bylo nejak prítomno-v první pod-state. Druh »clovek« ani rod »živocich « nejsou podle Aristotela prítomny-v konkrétnímcloveku, i když jsou o nem vypovídány. Aristotelés tedy ríká: „O každé podstate platíobecne, že není v podmetu“ (Cat. 3a10). Podobne i druhové rozdíly nejsou prítomny-vpodmetu, napríklad clovek je sice dvounohý, ale to neznamená, že dvounohost bybyla prítomna v cloveku (Cat. 3a22). Druhový rozdíl je soucástí aristotelského chápánídefinice (írismoc) – druh je definován nejbližším rodem a druhovým rozdílem, tedydruhá podstata veci spocívá predevším v rozdílu a rod oddelený od rozdílu není ni-cím skutecným (Met. 1037b29). Nejsou-li tedy druhé podstaty prítomny v konkrétnímcloveku pak ani druhové rozdíly.15

D) Jsoucny, která nejsou vypovídána o jiných a jsou prítomna v jiných jsou pakakcidentální ci nesubstanciální jednotliviny. Jedná se napríklad o jednotlivé konkrétní(výskyty) bílé barvy – napr. tato konkrétní bílá (tä tÈ leukìn), tato konkrétní znalostgramatiky (� tÈc grammatik ), dnešní terminologií tropy. Tedy napríklad konkrétní Só-kratova bílá barva, která ackoli by se nekde jinde vyskytoval presne stejný odstín bílé,zustává jedinecným konkrétním výskytem této barvy.

mají v systému kategorií význacné postavení.15Vztah druhé podstaty k definici je Aristotelem diskutován na rade dalších míst: Top. 103a, APo.

73a34, Met. 1029b14, 1030a6.

6


2.1 Problém nesubstanciálních jednotlivin

O presném významu Aristotelova rozdelení jsoucen do ctyr skupin na základe uve-dených dvou kriterií se vede v soucasnosti diskuse. Tradicní pojetí, ze kterého zdevycházíme, a které bylo vyloženo v predchozím oddíle (trída jsoucen D), je možné najítnapríklad v Ackrillove komentári.16

Oproti tomu alternativní pojetí, se kterým prišel Owen,17 chápe jednotlivou bíloubarvu u Aristotela jako konkrétní odstín bílé, který však muže být sdílen více substan-cemi. Owen prichází s nekolika argumenty, prvním je paradox sjednocení kategorií:protože všechna jsoucna trídy D, nesubstanciální jednotliviny, jsou prítomna v ne-cem (napríklad prítomna v Sókratovy), pak by nutne všechna byla relativními, tedy byvlastne všechna, vcetne barva, spadala pod kategorii vztahu. Další argument se nazýváparadox implikace, a ríká, že pokud by tradicní pojetí bylo pravdivé, pak by bychomnemohli ríkat „Sókratovo telo je bílé“, ale korektní by bylo pouze ríci „Sókratovo telomá Sókratovu bílou“. Tento druhý výrok je však zcela neinformativní.

Owen dále na podporu svého pojetí uvádí nekolik sporných textových míst, týkají-cích se konkrétní gramatické znalosti (Cat. 1a25-9, 1b1-3) a pak zejména nejproblematic-tejší Aristotelovu formulaci týkající se opet barvy (Cat. 2a33). Aristotelés zacíná úvahouo cloveku: „Tak se živocich vypovídá o cloveku; proto se musí vypovídat i o urcitémcloveku. Nebot’ nebude-li se vypovídat o žádném urcitém cloveku, tedy ani o clovekuvubec.“ Následne však hned prejde ke stejné úvaze ve vztahu k barve: „Rovnež barvaje na telese; tedy i na urcitém telese. Nebot’ není-li na žádném jednotlivém telese, pakani na telese vubec“ (Cat. 2b1). Rada interpretu nepovažuje Owenovu argumentaci zazcela presvedcivou. Tato otázka však ješte není uzavrena. Podrobnejší diskusi tohotoproblému spolu s odkazy na další literaturu je možné najít v Cohenove clánku.18

3 Aristotelových deset kategorií

Poté co jsme probrali Aristotelovo rozlišení jsoucen na ctyri základní trídy podle dvouvýše uvedených kriterií mužeme zamerit naši pozornost na deset kategorií, jejichžúplný výcet je uveden v tabulce 2.19 Všech deset kategorií Aristotelés uvádí jen nadvou místech (Cat. 1b25 a Top. I. 103b21),20 v Metafyzice najdeme redukované clenení napodstatu (oÎsÐa), stavy (p�jh) a vztahy (prìc ti) (Met. 1089b23) na jiných místech pakvýcty jen nekterých kategorií.

Jak Aristotelés dospel k seznamu deseti kategorií je predmetem bádání, zdá se, žezkoumal ruzné otázky týkající se individuálních vecí (substancí) a na základe toho, co

16J. L. Ackrill. Aristotle: Categories and De Interpretatione. Oxford: Clarendon Press, 1963.17G. E. L. Owen. “Inherence”. In: Phronesis (10 1965).18S. M. Cohen. “Nonsubstantial Particulars”. In: Stanford Encyclopedia of Philosophy. 2008. url: http:

//plato.stanford.edu/entries/aristotle-metaphysics/supp1.html; Wedin, op. cit., str. 38-66.19Seznam kategorií a príslušných príkladu uvádíme podle Cat. 1b25-2a10.20V Kategoriích pritom používá pro podstatu výrazu οὐσία, zatímco v Topikách τί ἐστιν.

7

http://plato.stanford.edu/entries/aristotle-metaphysics/supp1.html



Kategorie Starorecky Príklad1 Podstata (substance) oÎsÐa clovek, kun2 Kvantita posän dvouloketné, tríloketné3 Kvalita poiän bílé, znalé gramatiky4 Vztah prìc ti dvojnásobné, polovicní, vetší5 Místo poÜ v Lykeiu, na námestí6 Cas potà vcera, vloni7 Poloha keØsjai leží, sedí8 Mít êqein má boty, má zbroj9 Cinnost poieØn reže, pálí10 Trpnost p�sqein je rezán, je pálen

Tabulka 2: Aristotelova tabulka kategorií

o nich mužeme vypovídat, odvodil seznam zbývajících kategorií.21

Aristotelovy kategorie také do jisté míry odpovídají soucasnému lingvistickémusystému druhu slov: kategorii podstaty odpovídají podstatná jména, kategorii kvalityadjektiva, kategorii kvantity císlovky, kategorii casu adverbia casová, kategorii místaadverbia místní, kategorii polohy intranzitivní slovesa, kategorii cinit adjektivní slovesaa kategorii trpet pasivní slovesa.22

3.1 První podstata

První kategorii nazývá Aristotelés podstata (oÎsÐa) (resp. substance) a rozlišuje prvnía druhé podstaty.23 Tento recký termín použitý Aristotelem v Kategoriích (oÎsÐa) bylnásledne prekládán do latiny Tertuliánem, Augustinem a Boethiem jako substantia.Nekterí jiní antictí autori (napr. Plautus) jej naopak prekládali podle dochovanýchpramenu essentia.24 Obecne se však prosadil první preklad, proto napríklad i dnes je donemciny prekládáno Substanz, do anglictiny substance a stejný termín se nekdy používái jako ekvivalent výrazu podstata v ceštine. V kontextu Kategorií a Topik je tento prekladadekvátní, vyjadruje ideu fundamentálních entit, které stojí pod (lat. substare) všemiostatními, prípadne jsou konecným subjektem všech predikací (viz. dále). Ovšem cistes ohledem na reckou a latinskou slovní morfologii se nekterí autori domnívají a žeadekvátnejším by bylo preklad essentia, cesky tedy možná „jsoucnost“.25 Syntaktickyslovo oÎsÐa (podobne jako slovo fÔsic) pripouští dve možnosti použití: a) X je nejaká

21Graeser, op. cit., str. 287; zajímavé souvislosti aristotelských kategorií mužeme najít i ve studii J.Hintikka. “Semantical games, the alleged ambiguity of IS, and Aristotelian Categories”. In: Analyses ofAristotle. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers, 2004.

22Berka, op. cit., str. 23.23Recké slovo οὐσία je abstraktní podstatné jméno odvozené od slova εἶναι (být). Další informace viz.

Ch. Kahn. The Verb Be in Ancient Greek. Volume 16. Foundations of Language. Dordrecht/Boston 1973,str. 453–462.

24Quintilian. Inst. Orat. III, 6, 23-24; Seneca. Ep. Mor. 58, 6-7.25Mann, op. cit., str. 24.

8


oÎsÐa, nebo b) Y je oÎsÐa nejakého Z.26 Obe dve tyto syntaktické formy mají jiný význam.V prípade první podstaty, jak je pojednávána v Kategoriích, je urcující první forma, druháforma nabývá na významu v Metafyzice. Na tomto základe pak scholastická filosofievypracovává rozlišení mezi substantia a essentia, což jsou pak klícové pojmy stredovekémetafyziky. Toto je ovšem jeden z hlavních interpretacních problému Aristotelovyfilosofie a je mu venováno nepreberné množství literatury.27

První podstaty jsou „jednoduchá telesa, jako zeme, ohen, voda apod., potom vubectelesa a co je z nich složeno, živocichové a nebeská telesa, jakož i jejich cásti“ (Met.1017b10). „Je nepochybné a pravdivé, že první podstaty znací urcitou vec“, tedy »totozde« (tìde ti) (Cat. 3b10).

Pouze první podstaty mají v plném slova smyslu vlastní, nezávislé bytí, ostatníkategorie mají bytí v urcitém smyslu parasitické, jsou vždy jsoucími jen „na“ nejakésubstanci. Aristotelés ríká: „Kdyby tedy nebyly první podstaty nemohlo by být nicjiného“ (Cat. 2b4), dále o ostatních kategoriích tvrdí, že žádná není „jsoucím tohodruhu, že by se tak mohla nazvat zhola (�plÀc) [jsoucí], nýbrž je jakostí a pohybem“(Met. 1069a22), pouze první podstata je tedy sama o sobe (kaj� aÍto).28 Z delení do ctyrtríd pak opacne plyne, že první podstata je to jediné jsoucí, které muže být odloucené(qwristìn). Zde je treba podotknout, že Aristotelés rozlišuje „naprostou“ samostat-nost konkrétního individua (�plÀc qwristìn) a pojmovou samostatnost lìgú qwristìn,kterou tematizuje v Metafyzice (Met. 1069a24, 1042a29).

První podstata nemá prioritu nejen ontologickou, ale hraje podobnou roli i v prípadejazyka: „Všechno ostatní [mimo první podstaty] se vypovídá bud’ o prvních podstatáchjako podmetu, nebo jest v nich jako v podmetu“ (Cat. 2a20). To ovšem nemusí platitbezprostredne, napríklad v soudu „clovek je živocich“ se nevypovídá bezprostredneo první podstate, »clovek« i »živocich« jsou druhé podstaty, ovšem pojem clovek za-hrnuje i individuální lidi a tak se v tomto soudu zprostredkovane vypovídá i o techtoindividuích, prvních podstatách. Takto je podle Aristotela každá výpoved’ v konecnémdusledku o prvních podstatách, totiž bud’ co jsou, nebo jaké jsou. V tomto smyslu de-finuje Aristotelés podstatu jako „poslední podmet, jenž se nevypovídá o nicem jinéma jenž je o sobe jsoucí jednotlivinou a odloucený“ (Met. 1017a24). Podobne: „prvnípodstaty se nazývají hlavními podstatami v nejvyšší míre proto, že jsou podmetemvšemu ostatnímu a všechno ostatní se o nich vypovídá nebo v nich jest“ (Cat. 2b15) aznovu i na dalších místech: „první podstaty se nazývají podstatami v nejvlastnejšímsmyslu, ponevadž jsou podmetem všeho ostatního“ (Cat. 3a1). Ve všech techto cha-rakteristikách je u Aristotela vyjádren ohled ontologický (odloucenost, podmet všehoostatního) i logicko-lingvistický (konecný subjekt všech výpovedí).

První podstaty mají podle Aristotela ješte nekolik dalších význacných vlastností:„to, co se jimi oznacuje je nedílné (�tomon) a poctem jedno “ (Cat. 3b4),29 zároven také

26Graeser, op. cit., str. 298.27Úvodem do problematiky mohou být napr. Wedin, op. cit.; M. J. Loux. Primary Ousia: An Essay on

Aristotle’s Metaphysics Z and H. New York: Cornell University Press, 2008.28Nekterí autori zde mluví o ontologické dualite: καθ’ αὑτο – πρός τι. Graeser, op. cit., str. 295.29Zdá se, že Aristotelova pozice v Kategoriích je v jistém smyslu blízká logickému atomismu, nebot’ zde

9


nemají žádnou protivu (co by mohlo být protivou konkrétního cloveka),30 nepripouštejí»více a méne« (není možné být více ci méne konkrétním jsoucnem) a jsou schopnyprijímat protivné akcidenty (konkrétní clovek muže být nekdy bílý a nekdy nebílý),což je základem možnosti zmeny. (Cat. 3b20-4a10). Všechny první podstaty jsou pritomrovnocenné, žádná první podstata není víc podstatou než jiná (uvidíme, že pro druhépodstaty toto neplatí) (Cat. 2b23).

3.2 Druhá podstata

Druhou podstatu v Kategoriích definuje jako „druhové tvary, v nichž jsou zahrnutypodstaty v prvním smyslu [první podstaty], tyto druhy i jejich rody“ (Cat. 2a15).31 Jakbylo už receno, mezi ostatními zpusoby objasnení první podstaty jsou druhé podstatyprivilegovaným zpusobem vypovídání. Oproti výpovedi s použitím akcidentu jsoudruhy a rody jedinými prísudky, které poskytují odpoved’ na otázku „co jest“ urcitéjsoucno (Cat. 2b25). Aristotelés ríká: „v jakém pomeru jsou první podstaty ke všemostatním urcením, v takovém jsou ke všem ostatním druhy a rody prvních podstat,nebot’ o nich se vypovídá všechno ostatní“ (Cat. 3a1).

Druhou podstatou je pritom spíš druh (eÚdoc) než rod (gènoc), tedy spíše napríklad»clovek« , než »živocich« , protože stejne jako je první podstata podmetem, o kterém sevypovídá druh („Sókratés je clovek“), tak i druh je podmetem, o kterém se vypovídá rod(„clovek je živocich“) (Cat. 2b15). Zároven „chceme-li vykládat o urcitém cloveku budevýklad zrejmejší, když užijeme oznacení »clovek« , než kdybychom rekli »živocich« “(Cat. 2b10). Ovšem druhy samotné (jakožto specifický typ druhých podstat) jsou sirovnocenné. Tedy druh »clovek« není více ci méne podstatou než druh »kun« , protože„rekneš-li o urcitém cloveku, že je clovekem, nerekneš o nem nic zvláštnejšího, nežkdyž jednotlivého kone nazveš konem“ (Cat. 2b23).

Aristotelés také rozlišuje veci stejnojmenné (æm¸numa) a souznacné (sun¸numa); jeovšem duležité, že tyto charakteristiky požívá v jiném významu než dnešní jazyko-veda.32 „Stejnojmennými se nazývají veci, které mají spolecné pouze jméno, kdežto

akcentuje chápání prvních substancí jako logických jednotek, atomu, které jako urcité, jsou subjektempredikace.

30Aristotelés rozlišuje z logického hlediska protivy a protiklady. V Metafyzice ríká: „Ježto se však vecirozdílné mohou od sebe ruznit více nebo méne, je také nejaký rozdíl nejvetší, který nazýváme protivností(ἐναντίωσις)“ (Met. 1055a4). Dále dává do vztahu pojem protivnosti a druhu a rodu: „Nebot’ to, co seodlišuje rodem, nedovoluje prechod navzájem, nebot’ je príliš od sebe vzdáleno a nedá se mezi sebousrovnávat. Ale to, co se ruzní druhem, vzniká z protiv (ἐναντία) jako z krajních [mezí]. Vzdálenostvšak mezi dvema krajními mezemi je nejvetší, tedy také vzdálenost mezi jednou a druhou protivou“(Met. 1055a7). Protivné jsou tedy pojmy, které spadají do jednoho spolecného rodu, ovšem jsou v rámcitohoto rodu od sebe nejvzdálenejší. Z hlediska moderní logiky je tedy jeden pojem negací toho druhého,množinového hlediska se jedná o množinu a její doplnek.

31V Metafyzice pak ríká, že „podstatou je podoba (μορφή) a tvar (εἶδος) každé veci“ (Met. 1017a25).32Toto vymezení najdeme na samém zacátku Kategorií. Už Nikostratus se pritom pozastavuje nad

tím, že spis venovaný kategoriím zacíná definicí techto lingvistických termínu (Simplicius. In Cat. 21,2-4). Stejný problém diskutuje i Porfyrios (In Arist. Cat. Exp. 59, 34). Zároven podle dochovaných zprávexistovala i jiná verze spisu Kategorie. Ammonius (In Cat. 13, 20-23) referuje o verzi zacínající slovy τῶν

10


podstatný pojem, který je jménem oznacen, je jiný“ (Cat. 1a1). Jako príklad uvádíAristotelés, že výrazem »živocich« se nazývá jak skutecný clovek, tak namalovaný.Zde je zrejmé, že (podstatný) pojem skutecného cloveka je odlišný od pojmu nama-lovaného cloveka (to, co je jim s ohledem na podobu (morf ) a tvar (eÚdoc) vlastní jeodlišné). Oproti tomu „souznacnými se nazývají veci, u nichž je spolecné jak jméno, takpodstatný pojem, který je jménem oznacen“ (Cat. 1a6). Príkladem je, když výrazem »ži-vocich« nazvu skutecného cloveka a skutecného kone. Nebot’ zde je v podstate clovekaa v podstate kone neco skutecne spolecného a toto spolecné je zahrnuto v pojmu »ži-vocich« (tedy spolecné je jim napríklad to, že jsou oba živí, smyslove vnímající apod.).Výraz lìgoc t¨c oÎsÐac, který byl do ceštiny preložen Krížem jako „podstatný pojem“,lze chápat i jako definici33 dané veci – obe vymezení (stejnojmennost i souznacnost)mají u Aristotela spíše ontologický charakter než jazykový.

Aristotelés zavádí i pojem odvozené (par¸numa) pro adjektiva, která byla odvozenaod podstatných jmen, napríklad slovo »zmužilý« od »zmužilosti« . V tomto prípade sezdá situace odlišná a tradicní interpretace považuje toto rozlišení za ciste lingvistické.Ovšem Hintikka prišel i v tomto prípade s interpretací, která chápe vztah odvozenostijako ontologický.34

Tyto Aristotelovy termíny bývají souhrnne oznacovány jako -onyma a podobný sche-matický systém vypracoval i Speusippos.35 Furth se domnívá, že popis -onym predcházírozbor ctyr tríd jsoucen, protože vztah mezi belobou a a konkrétní belostí Sókrata mácharakter „degenerované“ paronymie.36 Wedin vychází z Furtha a rozpracovává te-orii podle, které -onyma poskytují základní systematický nástroj pro trídení vecí podspolecný výraz pro Kategorie.37

Pro výpovedi o podstatách je pak charakteristická souznacnost: „K povaze podstata [druhových] rozdílu pak náleží, že se všechno podle nich vypovídá souznacne“ (Cat.3a34). Zde Aristotelés patrne nemá namysli, že bychom nemohli o podstatách vypoví-dat jinak než souznacne, to mužeme, soujmenným zpusobem napríklad o živocichu anamalovaném cloveku. Ovšem k povaze vedeckého bádání a povaze podstat samot-ných je primereným zpusobem vypovídání zpusob souznacný, zatímco jiné zpusobyjsou v jistém smyslu deficientní. Napríklad rekneme-li „[namalovaný] clovek je živo-cich“, pak chybí pojmová souvislost (namalovaný clovek není ani živý, ani smyslovevnímající, tedy kopula „je“ je zde použita v jiném smyslu, než u obvyklého predika-tivního soudu).

Ohledne výpovedí o druhých podstatách dále Aristotelés ríká: „Podle zpusobu

ὄντων τὰ μὲν ὁμώνυμα λέγεται, τὰ δὲ συνώνυμα, podobne Simplicius (In Cat. 18, 16-20) podává zprávuže Adrastus ve svém spisu o Aristotelových dílech zminuje strucnou verzi Kategorií zacínající slovy τῶν

ὄντων τὸ μὲν ἔστιν. Detailní diskuse také v Mann, op. cit., str. 39-48,58.33Wedin prekládá do anglictiny jako „definition of the being“; Wedin, op. cit.34J. Hintikka. “Aristotle on the Ambiguity of Ambiguity”. In: Inquiry (2 1959), str. 137–151; Srv. Wedin,

op. cit., str. 15.35J. Barnes. “Homonymy in Aristotle and Speusippus”. In: Classical Quarterly (21 1971).36M. Furth. Sunstance, Form and Psyche: An Aristotelian Metaphysics. Cambridge 1988, str. 15-21; Srv.

Wedin, op. cit., str. 19.37ibidem, str. 21.

11


vyjadrování se sice zdá, že druhé podstaty stejne oznacují urcitou vec, napr. kdyžse rekne »clovek « nebo »živocich« ; ale není to pravda, nýbrž v tomto prípade sevyjadruje spíše jakási kvalita“ (Cat. 3b15). Aristotelovi se zde jedná o výpovedi typu„clovek je živocich“ – zde se výrazem »clovek « nemyslí nejaký jednotlivý, konkrétníclovek (jako v prípade první podstaty), ale „clovek a živocich se vypovídají o mnohapodmetech“. Nebo-li výraz »clovek « , zde oznacuje všechny lidi, a to prostrednictvímurcité kvality, která je jim spolecná – lidskosti. Ovšem zjevne se zde tedy nejedná otakovou „jednoduchou kvalitu jako napr. belost“ (Cat. 3b19). Aristotelés v Metafyziceríká: „Tvar znamená spíše jakost, není jednotlivé toto a urcité, nýbrž z toho a toho pusobíse vznik a tvorí se takové a takové (toiìnde); a když je vytvoreno, je to takové a takové“(Met. 1033b22). Tedy touto takovostí je i druhá podstata. 38 Podobne dále: „Bílé neznacínic jiného než práve kvalitu. Avšak druh a rod urcují kvalitu vzhledem k podstate;znací podstatu jako takovou nebo takovou“ (Cat. 3b22). Aristotelés tedy chápe druh arod, jako specifickou „kvalitu“ (ovšem nespadající pod kategorii kvality), která urcujeco první podstata je, napríklad urcuje jedno konkrétní jsoucno jakožto cloveka, jinéjsoucno jakožto kone.

Stejne jako nemají protivu první podstaty, nemají ji ani druhé podstaty (Cat. 3b25).Stejne tak druhé podstaty nepripouštejí »více a méne« : „Je-li napríklad tou podstatouclovek, nebude více a méne clovekem ani sám vzhledem k sobe, ani takový nebudevzhledem k druhému“ (Cat. 3b37). Není možné tedy být více ci méne clovekem, konemapod.; v Topikách Aristotelés píše: „o cloveku se neríká, že je více nebo méne clovekem“(Top. 115b9).

Pro Aristotelovu koncepci druhé podstaty bylo pravdepodobne jednou z motivacízpresnení rozumení vztahu subsumpce (podrazenosti) mezi dvema obecnými pojmy sruzným rozsahem, který byl nesmírne významný pro jiné vedy jimiž se Aristotelés za-býval. Podle rady interpretací byla klasifikace založená na subsumpci nezbytností provznikající vedecké disciplíny jako byla zoologie nebo botanika. Obecný problém trídeníjsoucen pak stál pravdepodobne i na pocátku úvah o kategoriích: na nejkonkrétnejšíúrovni existují jednotliviny, na které je možné ukázat »toto zde« (tìde ti), následujehierarchie pojmu ruzné obecnosti, která je zezhora opet uzavrena pojmy nejobecnej-šími – kategoriemi. Tím Aristoteluv systém poskytoval klasifikacní hranici (pèrac), jakzespoda tak zezhora, a umožnil tak zachovat si typicky recký finitistický charakter avyhnout se tak neomezenému (�peiron).39

Tím je také v Kategoriích vymezený možný obsah soudu: „první podstata se nevy-povídá o žádném predmetu“ (Cat. 3a33) – jen zopakujeme, že Aristotelés neuvažujevlastní jména a první podstaty jsou tudíž pouze vlastní konkrétní jednotliviny, kterénejsouce pojmy nebo slovy nemohou být také o necem vypovídány. Dále „druh sevypovídá o jednotlivine“ tedy napríklad „toto je clovek“ a následne „rod o druhu ajednotlivine“, tedy napríklad „clovek je živocich“ a „toto je živocich“ (Cat. 3a35).

V rámci Aristotelovy logiky je toto rozlišení využito v teorii kategorického soudu

38Srv. pozn. 22, Aristotelés, op. cit., str. 6639Berka, op. cit., str. 7,19; V. Filkorn. Predhegelovská logika. Bratislava 1953, str. 93.

12


(Anal. pr. I 43a25-43). Zde Aristotelés rozdeluje pojmy na a) oznacující konkrétní in-dividua (první podstaty), které mohou být pouze subjektem kategorického soudu, b)kategorie, které mohou být pouze predikátem kategorického soudu, c) ostatní obecnépojmy, které mohou být predikátem i subjektem. Vedecké bádání pak používá pojmytéto tretí skupiny.40

Na tomto míste je nutno ovšem upozornit na zásadní skutecnost: výklad proble-matiky podstaty až do tohoto bodu vycházel predevším z Aristotelova spisu Kategorie,který je casto považován za jeden z mladších spisu.41 Ve spisu Metafyzika dochází jehopojetí podstaty zásadních zmen, jejichž dukladná analýza by vyžadovala samostatnoustudii.42 Obecne mužeme ríci, že v Metafyzice zasazuje pojem podstaty (oÎsÐa) do šir-šího rámce své ontologie a uvádí jej do systematické souvislosti s pojmy bytnost (tätÐ ân eÚnai), definice (årismìc), pojem (lìgoc) a tvar (eÚdoc). Tyto analýzy jsou predmetemzejména sedmé (Z) knihy Metafyziky.

Tuto komplexní problematiku zde nebudeme tedy tematizovat a zmíníme jen otázkuhierarchického rozdelení podstat. Systematicky o rozdelení kategorie podstaty na pod-razené pojmy Aristotelés nikde nepojednává. Základní rozdelení je však možno re-konstruovat na základe zmínek na ruzných místech jeho díla. V Metafyzice (1069a30)ríká, že podstata je A) smysly vnímatelná (aÊsjht ), ta se delí na a) pomíjející (fjart )jako jsou napríklad rostliny a zvírata, b) nepomíjející (�òdioc), tedy nebeská telesa. B)je zde podstata nehybná/nemenná (�kÐnhtoc) a zrejme také nevnímatelná, o níž se ná-zory ruzní. Ta je a) nekterými chápána jako odloucená a dále se delící ve dve dalšískupiny (Platón) b) nekterí radí ideje a matematické predmety do jedné skupiny (Xe-nokratés), ci c) jsou k této podstate razeny pouze matematické predmety (Speusippos).Tyto nehybné podstaty jsou také chápány jako vecné, nebot’ zánik chápe Aristotelésjako pohyb/zmenu. Ponecháváme zde stranou také problematiku nehybného hybatele.

Smysly vnímatelná jsoucna, promenná/pohyblivá, je poté možno rozdelit následu-jícím hierarchickým zpusobem:

− vecná – nebeská telesa− znicitelná

− bez duše− oduševnelá – živá jsoucna43

− neschopná vnímat – rostliny44

− vnímající – živocichové

− bez rozumu− rozumní – clovek

40Berka, op. cit., str. 2741ibidem, str. 17.42Srv. Loux, op. cit.43 „Zdá se, že podstatami jsou predevším telesa, a to prírodní; nebot’ tato jsou pocátky ostatních. Z

prírodních jedna mají život, druhá nemají“(De an. 412a12). „. . . oduševnelá bytost se liší od neoduševneléveci životem“ (De an. 413a21).

44 „Rostliny mají jen mohutnost vyživovací, jiné bytosti mají tuto a ješte vnímavost“ (De an. 414a35).

13


Zmena Starorecky Typy zmeny1 Zmena podstaty kat� tä tÐ prostý vznik (gènesic) a zánik (fjor�)2 Zmena kvantity kat� tä pìson rust, zvetšení (aÖxhsic) a úbytek (fjÐsic)3 Zmena kvality kat� tä poØon zmena (trpných) vlastností (kat� tä p�joc,

�lloÐwsic)4 Zmena místo kat� tä poÜ místní pohyb (for�)

Tabulka 3: Aristotelovo spojení kategorií s typy zmeny

Typy zmen (kÐnhsic), které jak jsme videli Aristotelés zavádí ve své Metafyzice, od-povídají jeho kategoriálnímu systému. Presneji existující ctyri zmeny odpovídají prí-slušným kategoriím – viz. tabulka 3 (Met. 1069b10). Ovšem celá problematika zmeny ajejí klasifikace je u Aristotela komplexnejší.

3.3 Kategorie kvality

Aristotelés v úvodu diskuse kategorie kvality ríká: „kvalitou (poiotec) rozumím to, pricem je neco nejaké“ (Cat. 8b30). Rozlišuje pritom ctyri základní druhy kvalit – viz.tabulka 4. Prvním druhem kvalit jsou stav (éxic) a dispozice (di�jesic), stav je pritomcosi trvalejšího a stálejšího jako napríklad vedomosti nebo ctnosti. Dispozice naopak senaopak rychle mení jako napríklad nemoc a zdraví, ci teplo a chlad. Pokud se nekteráz techto charakteristik stane casem prirozeností neceho, pak už mužeme opet mluvit ostavu. Stavy jsou pritom dispozicí, ovšem nikoli naopak45 (Cat. 8b35).

Druhým typem kvality jsou prirozené schopnosti (dÔnamic fusik� ) a neschopnosti(adÔnamic fusik� ). Aristotelés zde má namysli to, do ceho bychom dnes zahrnuli i takovéfenomény jako prirozený talent apod.; ríká: „tak se mluví o rozených rohovnících nebobežcích nikoli proto, že mají jistou dispozici, nýbrž proto, že mají prirozenou schopnostneco snadno vykonat“ (Cat. 9a20). Podobne mluví i o „zdraví“ cloveka chápaném jako„schopnost v nicem snadno nepodléhat nahodilým bolestem“.46 Aristotelés zde mánamysli to, cemu se moderne ríká imunita (nebo, že nekdo má „železné zdraví“). V jehodobe asi vyjádreno jednoduše oznacením cloveka jako „zdravého“ nikoli s ohledemna jeho aktuální stav, ale s ohledem na jeho prirozenost. Opakem pak je „náchylnost knemocem“. Dále k tomuto typu kvality patrí i tvrdost a mekkost, chápané Aristotelemjako prirozené vlastnosti, spocívající u tvrdosti v tom, že dané má „sílu, aby nebylodeleno“ a v prípade mekkosti naopak (Cat. 9a25).

Tretím druhém kvality jsou pro Aristotela trpné kvality (pajhtikaÈ poiìthtec) a citovévzruchy (p�jh). Príkladem jsou sladkost, horkost, kyselost, teplo, chlad a cernost (Cat.9a30). Kritériem rozlišení je pak trvalost kvality – ty nesnadno menitelné, trvalé jsou

45Tento preklad (ἕξις - stav, διάθεσις - dispozice) je tradicní. V bežné jazykové praxi však dnes, domní-vám se, platí opacný úzus, tedy, že dispozice jsou dlouhodobejšího rázu (talent, schopnosti), zatímcostavy krátkodobejšího (nevolnost, opilost).

46πάσχειν ὑπὸ τῶν τυχόντων ῥαδίως - zde by bylo vhodnejší prekládat jinak – E. M. Edghill napr. do

anglictiny místo bolesti prekládá „unhealthy influences“ podobne H. P. Cook „commoner ills“.

14


Druh kvality Starorecky Príklad1 Stav a dispozice éxic a di�jesic a) ctnost, vedení; b) teplo,

nemoc, zdraví2 Prirozená schopnost

a neschopnost(a)dÔnamic fusik� talent k behu, imunita, tvr-

dost3 Trpné kvality a citové

vzruchypajhtikaÈ poiìthtec a p�jh a) sladkost, horkost, kyse-

lost; b) šílenost, hnevivost4 Podoba a tvar sq¨m� a morf prímost, krivost

Tabulka 4: Aristotelovy druhy kvality

trpné kvality, ty méne trvalé jsou pak citové vzruchy (Cat. 9b10). Trpnými se ty prvnínenazývají proto, že by byla nejak podráždena telesa, která je prijala, ale proto, že tytokvality zpusobují podráždení ve smyslech. Príkladem citových vzruchu jsou pak naprí-klad urcité formy barev, protože „mají puvod v citovém vzrušení. Nebot’ zastydel-li senekdo, zcervenal. Lekl-li se, zbledl apod.“ (Cat. 9b10). Naopak pokud tytéž barvy „bylyzpusobeny dlouhou nemocí nebo horkem a nedají se snadno odstranit, nebo docela zu-stávají po celý život“, pak se jedná o trpné kvality. Zároven v prípade krátkodobýchvlastností tyto nepripisujeme danému cloveku, napríklad neríkáme o nekom, kdo sezacervenal, že je cervenolící, ovšem pokud má nekdo cervené tváre trvale, napríkladv dusledku nejaké nemoci, pak je to možné o nem ríci (Cat. 9b30). Podobné je to i vprípade lidských vlastností, kde opet Aristotelés odlišuje od sebe trvalejší povahovérysy – hnevivost a šílenství (manik� êkstasic) od vzruchu krátkodobých jako hnev vprípade nejaké velmi nepríjemné události (Cat. 10a1).

Ctvrtým druhem kvality je pro Aristotela podoba (sq¨m� ) a tvar (morf ). Príklademje treba tvar trojúhelníkový ci ctyrúhelníkový, prímost nebo krivost.

Aristotelés pripouští, že krome techto typu kvalit mohou být i další, zde nezara-zené. Následne ješte uvažuje o jazykových souvislostech: „Kvality tedy jsou to, cojsme uvedli. Kvalitativním je to, o cem se mluví odvozene (par¸numoc) nebo jinakpodle kvality.“ Príkladem je zde, že „bílý se nazývá od belosti, gramatik od gramatiky,spravedlivý od spravedlnosti atd.“47 (Cat. 10a32). Aristotelés zároven upozornuje, že vnekterých prípadech však takováto odvozená slova v jazyce nejsou – jedná se napríklado slova odvozená od prirozeného talentu k behu, nebo o slovo odvozené od ctnost.48

Nekteré kvality také mají protivy: spravedlnost a nespravedlnost, belost a cernost,a stejne tak i to, co tyto kvality má, je vzájemne protivné, napr. spravedlivé nespraved-livému. Jiné kvality protivu nemají, jako napríklad cervená nebo svetlá barva. Navícpokud je jedna protiva kvalitou, musí jí být i druhá (Cat. 10b13).

Nekteré kvality pripouštejí stupne »více a méne« , spravedlivým muže být neco ve

47Zde bychom prekládali „bílý se nazývá od belosti, gramatický od gramatiky“, podle reckého ἀπὸ τῆς

λευκότητος λευκὸς καὶ ἀπὸ τῆς γραμματικῆς γραμματικὸς .48Ke clovu ctnost ἀρετη nemela rectina príslušné adjektivum, používala tedy slovo σπουδαῖος Viz.

pozn. 57, Aristotelés, op. cit., str. 71.

15


vetší míre než neco jiného, totéž platí podle Aristotela i pro bílé. Naopak kvality tvarujako trojúhelníkový nebo ctyrúhelníkový stupne nepripouštejí (Cat. 11a5). Zatímcovšechny výše zmínené charakteristiky nejsou specifické pro kvalitu, o podobnosti anepodobnosti mluví pouze v jejím prípade (Cat. 11a15).

Aristotelés se venuje i diskusi pomeru mezi kategorií kvality a kategorií vztahu adochází k záveru, že není vždy jednoznacne daný, hlavním hlediskem je vztažnostk necemu. Vedení tak spadá pod kategorii vztahu, protože je vedením v pomeru knecemu dalšímu externe referovanému. Ovšem gramatika (gramatické vedení) spadáspíše pod kategorii kvality, protože není vedením v pomeru k necemu, ale vedenímneceho.49

Aristotelés oddíl venovaný kategorii kvality uzavírá: „kdyby konecne neco zna-menalo vztah i kvalitu, nebylo by to nic divného, kdyby se totéž zarazovalo do oboutríd“ (Cat. 11a37-38). Wedin k tomu poznamenává, že ani v tomto prípade se totéž dodvou ruzných kategorií neradí, protože pod kategorii vztahu spadá obecnina (vedení),zatímco jednotlivina, konkrétní Sókratova znalost gramatiky, je kvalitou.50

3.4 Kategorie kvantity

Kvantitu (posän ) definuje v Metafyzice Aristotelés jako to, „co se dá rozdelit v díly,z nichž pak každý, at’ jsou dva nebo je jich více je prirozene necím jednem a necímurcitým“ a rozlišuje ji na množství (pl¨joc) a velikost (mègejoc). Množství je pak to,co se „dá delit v cásti nesouvisející“ a velikost to, co se „dá delit v cásti související,nepretržité“ (Met. 1020a7-12). V Kategoriích rozlišuje kvantitu na pretržitou (diwrismènon)a nepretržitou (suneqèc) (Cat. 4b20). Nepretržité pak definuje v Metafyzice následovne:„Sousedící (âqìmenon) je to, co následuje po necem a dotýká se ho. . . Nepretržité jepráve to, co je sousedící nebo se dotýká. Nepretržitým se neco nazývá, když spolusplývají meze dvou vecí, jimiž se dotýkají a spolu souvisí“ (Met. 1069a4). Pro pretržitéplatí tedy opak – pokud už se dotýkají, pak jejich hranice nesplývají, nebo se spoluani nedotýkají.51 Paradigmatickým príkladem pretržité kvantity je pro Aristotela císlo(�rijmäc ). Pro cásti císla pak platí, že „nemají žádnou spolecnou hranici, kterou byse dotýkaly“ (Cat. 4b25). Pretržitost tedy do jisté míry odpovídá moderne chápanédiskrétnosti, nepretržitost pak spojitosti.

Mezi pretržité radí Aristotelés krome císla i slovo, mezi nepretržité pak cáru, plochunebo teleso. Vedou, která se zabývá pretržitou kvantitou, je aritmetika, zatímco nepretr-žitou kvantitou se zabývá geometrie. Pro Aristotela mají aritmetika a pretržité kvantityv urcitém ohledu prednost pred geometrií a nepretržitými kvantitami: „aritmetika jepresnejší než geometrie“, protože „vedy, jež vycházejí z menšího poctu [pocátku], jsoupresnejší než ty, jež pridávají ješte další“ (Met. 982a26). Podobne ve Fyzice: „ve vecech,

49V ceštine je zde problém, že nemáme jednoslovné vyjadrení gramatického vedení jako kvality – oznalci gramatiky nerekneme, že je „gramatický“. Stejne tak výraz „gramatika“ nechápeme obvykle jakoznalosti gramatiky, ale jako ozncení urcité nauky. V tomto ohledu je tedy ceský preklad matoucí.

50Wedin, op. cit., str. 22.51Srv. také Cael. 268a10.

16


které co do pojmu jsou drívejší, jako napríklad v císlech, je sice posloupnost, ne všakdotyk“ (Phys. 227a20).

Aristotelés pod kategorii kvantity zahrnuje urcitým zpusobem prekvapive i cas amísto: „Ale i cas a místo jsou takové [nepretržité], nebot’ nynejší cas se dotýká minuléhoa budoucího“ (Cat. 5a5).

Kvantita se pak bud’ skládá z cástí, které jsou ve vzájemné poloze nebo nejsou. Naprí-klad cásti cáry jsou vuci sobe v nejaké poloze, zatímco cásti císla nebo casu ve vzájemnépoloze nejsou. V prípade casu je to proto, že „žádná cást casu netrvá; jak by však mohlomít nejakou polohu, co není trvalé“. Podobná situace je v prípade slov, která také nejsoutrvalá (Cat. 5a15).

Aristotelés dále uvádí, že ve vlastním smyslu se kvantitou nazývá jen to, co byloprobráno, vše ostatní se tak nazývá jen prenesene, vždy ve vztahu k již už výše uve-denému. Tedy rekneme, že barvy je mnoho, pokud zabírá velkou plochu apod. (Cat.5b1).

Další charakteristikou kvantity je, že nemá protivu. Délky, císla ani plocha nemajíprotivu (Cat. 5b15); podobne i jinde: „dvouloketné nebo tríloketné nemá žádnou pro-tivu, ani desítka, ani nic takového“ (Cat. 3b28). Je možné sice ríci, že »malé« je protivou»velkého« , ovšem to nespadá podle Aristotela pod kategorii kvantity, ale pod kate-gorii vztahu, nebot’ „nic se samo o sobe nenazývá velkým nebo malým, nýbrž jenompotud pokud je vztahujeme k jinému“; podobná situace je u výrazu jako »mnoho amálo« , prípadne »více a méne« nebo »nahore a dole« (Cat. 5b25). Zároven Aristotelésupozornuje, že pokud by »malé a velké« byly protivy, výsledek by byl, že by jedno atotéž jsoucno zároven pripouštelo protivy, nebot’ toto jsoucno muže být vuci necemuvelké a vuci jinému zároven malé (napríklad clovek je vzhledem k hore malý, ale zá-roven je vzhledem k zrnu velký). Ovšem zároven prijímat protivy nelze a i podstata jesice schopna prijímat protivy, ovšem nikoli zároven (clovek není zároven nemocný azdravý) (Cat. 6a1). Oproti tomu se zdá, že v Metafyzice argumentuje jinak, totiž vycházíz úvahy, že pouze mezi protivami mohou být strední cleny (ta metaxÔ) a je-li tedy mezi»malé a velké« strední clen, pak jsou tyto protivami (Met. 1057b1).52

Specifické pro kategorii kvantity podle Aristotela také je, že pouze v souvislosti s níse používají výrazy »stejne velký« a naopak »nestejne velký« (prípade »rovný« a nao-pak »nerovný« ). V prípade ostatních kategorií se používají jiné výrazy, jako napríklad»podobný« (tato bílá je podobná tamté, nebo je stejná jako tamta, ovšem nikoli je stejnevelká) (Cat. 6a20).

3.5 Kategorie vztahu

Kategorii relace definuje Aristotelés následovne: „Vztažnými (prìc ti) se nazývají ta-kové veci, které o sobe jsou v pomeru k druhým vecem, anebo jsou nejak jinak vzhledemk necemu jinému“ (Cat. 6b30), posléze ješte zpresnuje vymezení vztažného jako „to,pro co býti je totéž, co býti v nejakém vztahu k necemu“ (Cat. 8b30). Jako príklady uvádí

52Srv. pozn. 33 v Aristotelés, op. cit., str. 68.

17


Aristotelés: vetší, dvojnásobné, stav, dispozice, vnímání, vedení a poloha. Vetší je necopouze vuci necemu jinému, dvojnásobné obdobne, stav je stavem neceho, vedení apoloha také vždy neceho. Kategorie vztahu tak do jisté míry odpovídá relaci v modernílogice.

U kategorie vztahu se protivnost nekdy objevuje nekdy ne. Pojmy, které jsou na-vzájem protivné, jsou napríklad: ctnost (�ret� ) a špatnost (kakÐa), vedení (âpist mh) aneznalost (�gnoia). Oproti tomu jiné pojmy protivu nepripouštejí – napríklad dvojná-sobné nebo trojnásobné (Cat. 6b15).

Kategorie vztahu také v nekterých prípadech pripouští stupnu »více a méne« ,zatímco v jiných nikoli. Napríklad »podobné« nebo »velký a malý« stupne pripouští,zatímco »dvojnásobné« nikoli (Cat. 6b30).

Aristotelés dále tvrdí, že ke každému vztahu existuje i vztah opacný, tedy v moderníterminologii inverzní relace: „Všechno vztažné se dá navzájem obrátit.“ Príkladem jevztah mezi otrokem a pánem, dvojnásobným a polovinou, vedením a veditelným civnímáním a vnímatelným. Opacný vztah podle Aristotela nemusí existovat pokudoznacení prvku vztahu není náležité – Aristotelés zde míchá ohled jazykový a ohledlogický, v dnešním rozumení relaci jako ryze logické entite není existence inverznírelace odvislá od zpusobu slovního vyjádrení (Cat. 6b35-7b30). Podobná situace je uAristotelových úvah o casovosti vztahu, tedy že se „nezdá, že by u všeho vztažnéhobyla pravda, že je prirozene zároven“, nebot’ napríklad „to, co je veditelné, je asidríve než vedení“ (Cat. 7b35). Opet je zde smíšen ohled jazykový – slova oznacujícíprvky vztahu a jejich denotáty, napr. poznatelné, mohou existovat, zatímco vztah sámneexistuje, a ohled logický, ve kterém pro relace je casový ohled irelevantní.

Další otázkou, kterou si Aristotelés pokládá je, „zda podstata . . . není vztažná,ci je-li to možné u nekterých druhých podstat.“ První podstata pak vztažná podleAristotela jiste není, napr. jednotlivý clovek není „clovekem v pomeru k necemu“,stejne tak totéž platí i o cástech prvních podstat, tedy ruka není rukou „v pomeru knecemu“ (ani cloveku), nýbrž „se ríká necí ruka“ – podstatný je zde pro Aristotelaopet jazykový ohled. V prípade druhých podstat je situace spornejší, nekteré podstatyopet jiste vztažné nejsou (napr. clovek) ovšem napríklad o ruce jako takové je to zdepodle Aristotela obtížnejší dokázat. Aby toho Aristotelés dosáhl, zavádí dodatecnoupodmínku: „je zjevno, že známe-li presne neco vztažného, budeme urcite také znát to,k cemu se vztahuje“, tedy napríklad, pokud víme, že neco je dvojnásobné, pak takémusíme vedet dvojnásobné než co to je; podobne víme-li, že neco je krásnejší, musímevedet než co je toto krásnejší, nestací ríci, že než neco ošklivejšího. Pokud nevíme nežco je toto krásnejší, pak ani nemužeme ríci, že to je krásnejší. Nyní ovšem hlavu aruku mužeme znát, aniž bychom vedeli, ceho jsou hlavou ci rukou; i pokud to vedetnebudeme, nebudou tím méne hlavou a rukou. Tím je podle Aristotela dokázáno, žeani tyto druhé podstaty nejsou vztažné (Cat. 8a15-8b25).

Zbylými kategoriemi se Aristotelés v Kategoriích tak dukladne, jako již probranými,nezabývá.

18


3.6 Ostatní kategorie

Kategorii místa (poÜ) se venuje Aristotelés ve Fyzice IV ( zde používá také výraz topoc)a místo zde spojuje s problematikou místního pohybu (for�) (Phys. 208a33, 211a15).Aristotelés zde dospívá k záveru, že místo je jednoznacne necím, co jest, a také také muprisuzuje tri rozmery (Phys. 209a5). Konkrétne pak Aristotelés ríká, že místo je „hraniceobklopujícího telesa“ (Phys. 212a6) a tedy místo „obklopuje to, ceho jest místem, a ženení nicím z [obklopované] veci samé“, dále „není ani menší, ani vetší než vec“ aže z „z každé veci muže být vynecháno a od ní odlouceno, a krome toho, že každémísto má rozdíl nahore a dole a že se každé teleso prirozene pohybuje a trvá ve svémvlastním míste a že to ciní bud’ nahoru nebo dolu“ (Phys. 211a2). Zmínky o kategoriimísta najdeme i ve spise O nebi.

Ve spise Fyzika se Aristotelés venuje krátce i kategorii casu (potà ). Problémem zdeje, že „jedna jeho cást již byla, a proto není, druhá však teprve bude, a proto ješte není“a tedy to, „co je složeno z nejsoucího, nezdá se asi, že by mohlo mít podíl na jsoucnosti“(Phys. 217b35). Aristotelés dále pozoruje, že se nezdá, že by se cas skládal z okamžiku anení také jasné, jestli prítomný okamžik (nÜn), který rozdeluje minulost a budoucnost,„stále trvá jako jedno a totéž, ci jest jiný a jiný“ (Phys. 218a10). Aristotelés následnedochází k tomu, že cas úzce souvisí s pohybem: „cas je bud’ pohybem, nebo dán nejak spohybem. Ponevadž tedy není pohybem, je nutne nejakým hlediskem pohybu“ (Phys.219a10), „cas tedy není pohybem, nýbrž jen pokud pohyb má pocet“, a dále: „je tedycas to, co je pocítáno“ (Phys. 219b3-9) a uzavírá, že „cas jest poctem pohybu drívejšího apozdejšího a že je spojitý – nebot’ náleží spojitému“ (Phys. 220a25). Zmínky o kategoriicasu najdeme i ve spise O vyjadrování 9.53 To je však pro nás zde pouhé naznacení,protože problematika casu je i u Aristotela velmi komplexní (souvisí úzce s pro nejfundamentálním problémem zmeny) a nelze ji zde dostatecne podrobne probrat.

O kategoriích cinnosti (poieØn) a trpnosti (p�sqein) Aristotelés v Kategoriích ríká, žepripouštejí protivy – oteplovati je protivou ochlazovati (pro cinnost), býti oteplován jeprotivou býti ochlazován (pro trpnost) (Cat. 11b1). Kategorie cinnosti a trpnosti taképripouští stupne »více a méne« , neco muže být napríklad více ci méne oteplováno.Další zmínky o kategoriích cinnosti a trpnosti uvádí Aristotelés ve spisu O vzniku azániku. Ve vetšine výctu kategorií v dalších spisech Aristotelés tyto kategorie neuvádí.Ross54 a Tredennick55 se tak domnívají, že je opustil.

Kategorií mít (êqein) se spis Kategorie venuje až v samém záveru Postpraedicament,tedy v cásti, jejíž autenticnost je casto zpochybnována. Jedná se o analýzu spíše jazy-kovou, týkající se užití tohoto výrazu. Prvním typem použití kategorie mít je trvalýstav nebo dispozice, tak se treba ríká, že „máme urcité vedení nebo ctnost“. Dalšímtypem použití kategorie mít je v kontextu kvantity, napr. když ríkáme, že nekdo máurcitou velikost: „má výšku trí nebo ctyr loktu“. Jiný prípad použití kategorie mít jepro odev, tedy to co „máme na tele, napr. plášt’ nebo suknici“ a také pro prípad, kdy

53J. Hintikka. Time and Necessity. Oxford: Clarendon Press, 1973.54W. D. Ross. Aristotle. New York: Meridian Books, 1959, str. 27.55Aristotle. The Metaphysics. Preklad H. Tredennick. Volume 2. Harvard University Press, 1933, str. 112.

19


je neco má neco jiného v sobe, tedy neco je v jiném obsaženo, napr.: „merice má vsobe pšenici“, dále také pro oznacení majetku: „máme dum nebo pole“ (Cat. 15b20).Aristotelés následne zminuje, že se nekdy ríká také, že „muž má ženu“ (manželku) anaopak, ale toto užití považuje za nevhodné, protože oznacuje pouze to, že spolu žijí.

Ohledne kategorie mít a také kategorie polohy uvádí napríklad Edel56 textové od-kazy ukazující k obecne širší významové interpretaci než je bežná – tedy, že recká slovaêqein a keØsjai souvisí s trvalým držením cehokoli ci setrváváním v urcitém stavu. Totoje však velice sporná otázka.

3.7 Záver

Jak jsme videli, Aristotelova koncepce kategorií, jak je podána v rozsahem velmi krát-kém spisu Kategorie, vyvolává dodnes radu otázek. Mezi nejduležitejší badatelskésmery patrí 1) problém vymezení podstaty v Kategoriích a ve spisu Metafyzika (inter-pretace kompatibilistické a inkompatibilistické), 2) souvisejícím problémem je otázka-onym (jejich chápání lingvistické vs. ontologické) a duvod umístení jejich vymezenína samý pocátek Aristotelova textu, 3) povaha kategorií jako takových (lingvistické,logické nebo ontologické) a otázka rozdílnosti jejich výctu v ruzných Aristotelovýchspisech, 4) problém nesubstanciálních jednotlivin. Výzkum v techto oblastech bylomožné v tomto krátkém textu jen naznacit, prípadného zájemce o hlubší porozumenílze odkázat na prubežne citovanou literaturu.

Aristoteluv systém kategorií nemá pouze okrajový význam, jeho rozpracování hráloduležitou roli v celém Aristotelove filosofickém a vedeckém systému. V jeho filosofiivedy poskytoval kategoriální systém základní klasifikacní rámec. Podobne i další ge-nerace filosofu byly ve svém systematizacním úsilí, at’ ve smeru filosofickém neboprírodovedném, inspirovány a motivovány Aristotelovými výsledky. Podobne i dnes,s obnovením zájmu o základní kategoriální a klasifikacní ontologické systémy, je opetvenována Aristotelovu rozpracování této problematiky zasloužená pozornost.57

56A. Edel. “Aristotle’s Categories and the Nature of Categorial Theory”. In: Review of Metaphysics 29(1 1975), str. 137–151, str. 55.

57Srv. John F. Sowa. Knowledge Representation. Logical, Philosophical, and Computational Foundations.Pacific Grove, CA, USA: Brooks Cole Publishing Co., 2000.

20


References

Ackrill, J. L. Aristotle: Categories and De Interpretatione. Oxford: Clarendon Press, 1963.Aristotelés. Kategorie. Preklad A. Kríž. Komentár A. Kríž a K. Berka. Úvod K. Berka.

Praha 1958.Aristotle. Categories, on Interpretation, and on Sophistical Refutations. Preklad E. M. Edghill

a W. A. Pickard-Cambridge. Authorhouse, 2006.— The Categories, On Interpretation, Prior Analytics. Preklad H. Tredennick a H. P. Cook.

Cambridge, MA: The Loeb Classical Library, Harvard University Press, 1962.— The Metaphysics. Preklad H. Tredennick. Volume 2. Harvard University Press, 1933.Barnes, J. “Homonymy in Aristotle and Speusippus”. In: Classical Quarterly (21 1971).Berka, K. “Aristoteluv logický odkaz”. In: Aristotelés. Kategorie. Praha 1958.Cohen, S. M. “Nonsubstantial Particulars”. In: Stanford Encyclopedia of Philosophy. 2008.url: http://plato.stanford.edu/entries/aristotle-metaphysics/supp1.html.

Ebert, T. “Gattungen der Prädikate und Gattungen des Seienden bei Aristoteles”. In:Archiv für Geschichte der Philosophie 67 (1985), str. 113–138.

Edel, A. “Aristotle’s Categories and the Nature of Categorial Theory”. In: Review ofMetaphysics 29 (1 1975), str. 137–151.

Filkorn, V. Predhegelovská logika. Bratislava 1953.Frede, M. “Individuals in Aristotle”. In: Essays in Ancient Philosophy (collected papers).

Mineapolis 1987.Furth, M. Sunstance, Form and Psyche: An Aristotelian Metaphysics. Cambridge 1988.Graeser, A. Recká filosofie klasického období. Praha: oikoymenh, 2000.G.S. Kirk J. E. Raven, M. Schofield. Predsokratovští filosofové. Praha: oikoymenh, 2004.Guthrie, K. S. The Pythagorean Sourcebook and Library. Úvod D. R. Fideler. USA: Phanes

Press, 1987.Hintikka, J. “Aristotle on the Ambiguity of Ambiguity”. In: Inquiry (2 1959), str. 137–151.— “Semantical games, the alleged ambiguity of IS, and Aristotelian Categories”. In:

Analyses of Aristotle. Dordrecht: Kluwer Academic Publishers, 2004.— Time and Necessity. Oxford: Clarendon Press, 1973.Husik, I. “On the Categories of Aristotle”. In: The Philosophical Review 13 (5 1904),

str. 514–528.Kahn, Ch. The Verb Be in Ancient Greek. Volume 16. Foundations of Language. Dord-

recht/Boston 1973.Loux, M. J. Primary Ousia: An Essay on Aristotle’s Metaphysics Z and H. New York: Cornell

University Press, 2008.Mann, W.-R. The Discovery of Things. Aristotle’s Categories and Their Context. Princeton:

Princeton University Press, 2000.Owen, G. E. L. “Inherence”. In: Phronesis (10 1965).Owens, J. “Aristotle on Categories”. In: Review of Metaphysics (14 1960/1961).Reale, G. Platón. Pokus o novou interpretaci. Praha: oikoymenh, 2005.

21




Ross, W. D. Aristotle. New York: Meridian Books, 1959.Sowa, John F. Knowledge Representation. Logical, Philosophical, and Computational Foun-

dations. Pacific Grove, CA, USA: Brooks Cole Publishing Co., 2000.Studtmann, P. “Aristotle’s Categories”. In: Stanford Encyclopedia of Philosophy. 2007. url:http://plato.stanford.edu/entries/aristotle-categories/.

Wedin, M. V. Aristotle’s Theory of Substance. The Categories and Metaphysics Zeta. NewYork: Oxford University Press, 2000.

22


Systém kategorií u Aristotela - vse.cznb.vse.cz/kfil/elogos/history/vacura09.pdftologickému...

Documents

Transcript of Systém kategorií u Aristotela - vse.cznb.vse.cz/kfil/elogos/history/vacura09.pdftologickému...