KANDINSKYKANDINSKIJΚΑΝΤΙΝΣΚΙ

HAJO DÜCHTING

KANDINSKYKANDINSKIJΚΑΝΤΙΝΣΚΙ

KÖ N E M A N N

© 2016 koenemann.com GmbHwww.koenemann.com

© 2016 Vydavatelství SLOVART, Praha© 2016 Vydavateľstvo SLOVART, Bratislava © 2016 Prior Media Group, București © 2016 Retail World (Public), Greece and Cyprus

Concept, Project Management: koenemann.com GmbHText: Dr. Hajo DüchtingEditing: Kathrin JurgenowskiTranslations: David Nash (English), Antonín Handl (Czech), Peter Draškaba, Ema Draškabová (Slovak), Agnieszka Gadzała (Polish), Ioana Hariton (Romanian), Sofia Giannoulaki (Greek)

Art Direction: Oliver Hessmann Layout: Nora Hein, Holy DesignPicture credits: Bridgeman Images

All rights reserved. No part of this publication may be reproduced, photocopied or duplicated in any form without the prior written permission of the publisher.

ISBN: 978-3-7419-1944-2 (Czech and Slovak edition)ISBN: 978-3-7419-1945-9 (Polish, Romanian and Greek edition)

Typesetting ITEM, s. r. o., BratislavaPrinted in Spain by Liberdúplex

p. 2

Orange (R. 180)

Orange (R. 180)

Oranžová (R. 180)

Naranja

Portocală

Πορτοκαλί

Colour lithograph/barevná litografie/farebná litografia/kolorowa litografia/litografie în culori/έγχρωμη λιθογραφία, 48,1 × 44,3 cm, Private collection

ContentsObsahObsah

Spis treściCuprins

Περιεχόμενα

6 À propos

Artist, Teacher, CosmospolitanUmělec, učitel, kosmopolitaUmelec, učiteľ, kozmopolitaArtysta, nauczyciel, kosmopolitaArtist, profesor, cosmopolitΚαλλιτέχνης, δάσκαλος, κοσμοπολίτης

12 Bohemia and “Der Blaue Reiter”Bohémský život a „Modrý jezdec“Bohéma a „Der Blaue Reiter“Bohema i „Błękitny Jeździec”Boema și “Der Blaue Reiter”Βοημία και ο «Γαλάζιος Καβαλάρης»

88 Intermezzo in RussiaRuské intermezzoRuské intermezzoIntermezzo w RosjiIntermezzo în RusiaΔιάλειμμα στη Ρωσία

126 Kandinsky at the BauhausKandinskij v BauhausuKandinského pôsobenie v Bauhause Kandinsky w BauhausieKandinsky la BauhausΟ Καντίνσκι στο Μπάουχαους

132 Preliminary CourseÚvodní kurzPrípravný kurzKurs wstępnyCursul preliminarΠροπαρασκευαστικό τμήμα

214 Kandinsky’s painting techniqueKandinského technika malbyKandinského technika maľbyO technice malarskiej KandinskiegoTehnica picturală a lui KandinskyΗ τεχνική ζωγραφικής του Καντίνσκι

238 Kandinsky in ParisKandinskij v PařížiKandinskij v ParížiKandinsky w ParyżuKandinsky la ParisΟ Καντίνσκι στο Παρίσι

280 Curriculum Vitae

282 MuseumsMuzeaMúzeáMuzeaMuzeeΜουσεία

6

Artist, Teacher, CosmospolitanWassily Kandinsky was born in Moscow on 04.12.1866, growing up in an upper middle-class family where, already in his childhood, his talent for drawing avnd painting was recognised and encouraged. In 1871 the family moved to Odessa where Wassily’s father became the manager of a tea-merchandising company. That same year saw the parents divorce, after which however, they remained on friendly terms. Despite Kandinsky’s love of art he elected to study law and economics, earning his diploma in 1893, followed by a doctorate. With the offer of a professorship at the University of Dorpat (today in Estonia) in 1896, an academic career beckoned, and in the same year he married his cousin Anja Tschimiakin.Two events, however, thwarted

Umělec, učitel, kosmopolitaVasilij Kandinskij se narodil 4. prosince 1866 v Moskvě. Vyrůstal v dobře zajištěné středostavovské rodině, která si byla vědoma jeho talentu a na cestě za uměním ho podporovala. V roce 1871 se celá rodina přestěhovala do Oděsy, kde jeho otec vedl firmu obchodující s čajem. Stejného roku se rodiče rozvedli, avšak i poté udržovali přátelské vztahy. Ačkoli mladý Vasilij miloval umění, rozhodl se studovat práva a ekonomii; promoval v roce 1893 a následně dokončil i doktorát. V roce 1896 s přislíbeným profesorským místem na Univerzitě v Dorpatu v dnešním Estonsku a s vidinou akademické kariéry uzavřel sňatek se svou sestřenicí Anjou Tšimjakinovou.

Umelec, učiteľ, kozmopolitaVasilij Kandinskij sa narodil v Moskve 4. decembra 1866. Vyrastal v zámožnejšej stredostavovskej rodine, v ktorej už v detstve rozoznali a podporovali jeho kresliarske a maliarske nadanie. V roku 1871 sa rodina presťahovala do Odesy, kde sa Vasilijov otec stal riaditeľom spoločnosti obchodujúcej s čajom. V tom istom roku sa jeho rodičia rozviedli, hoci i potom zotrvali v priateľskom vzťahu. Kandinskij sa napriek láske k výtvarnému umeniu rozhodol pre štúdium práva a ekonómie. V roku 1893 získal diplom a následne aj doktorát. Ponuka profesúry na Univerzite v Tartu (predtým Dorpat, Estónsko) ho v roku 1896 zlákala na akademickú dráhu. V rovnakom čase sa oženil so svojou sesternicou Annou Čimjakinovou.

“He is an Asian who paints pictures which are indecent, very interesting and completely incomprehensible to other people.”

„Je to Asiat, který maluje necudné, nesmírně zajímavé obrazy, kterým lidé vůbec nerozumí.“

„Je to Ázijčan maľujúci obrazy, ktoré sú urážlivé, veľmi zaujímavé a pre iných ľudí úplne nezrozumiteľné.“

„On jest Azjatą, który maluje nieprzyzwoite, bardzo interesujące obrazy, stanowiące zagadkę dla odbiorców.”

„Este un asiatic care pictează imagini indecente, foarte interesante și complet de neînțeles pentru alte persoane.”

«Είναι ένας Ασιάτης, ο οποίος ζωγραφίζει εικόνες που είναι άσεμνες, πολύ ενδιαφέρουσες και εντελώς

ακατανόητες στους άλλους ανθρώπους.»

A U G U S T M A C K E

À propos

7

Artysta, nauczyciel, kosmopolitaWassily Kandinsky, urodzony 4 grudnia 1866 roku w Moskwie, wychował się w mieszczańskim domu. Już w dzieciństwie przejawiał talent do rysunku i malarstwa, który rodzice pomagali mu rozwijać. W 1871 roku rodzina przeprowadziła się do Odessy, gdzie ojciec został dyrektorem firmy handlującej herbatą. W tym samym roku rodzice się rozwiedli, pozostali jednak w przyjacielskim kontakcie. Mimo wielkiej miłości do sztuki, Kandinsky najpierw studiował prawo i ekonomię polityczną – w 1893 roku uzyskał dyplom, a potem tytuł doktora. W 1896 roku przyjął propozycję docentury na uniwersytecie w Dorpacie (dzisiejsza Estonia), co otworzyło przed nim drogę do kariery akademickiej. W tym samym roku ożenił się ze swoją kuzynką Anną Chimiakiną.

Artist, profesor, cosmopolitWassily Kandinsky se naște la Moscova pe 4 decembrie 1866, într-o mare familie burgheză în care talentul său pentru desen și pictură i-a fost descoperit și încurajat încă din copilărie.

În 1871 familia se mută la Odessa, unde tatăl lui Wassily devine managerul unei companii de ceaiuri. În același an, parinții divorțează păstrând însă o relație bună în continuare. În ciuda pasiunii sale pentru artă, Kandinsky alege să studieze dreptul și economia, pe care le absolvă în 1893 urmând apoi un doctorat. În anul 1896 i s-a oferit un post de profesor la Universitatea Dorpat (astăzi în Estonia), ce-i deschide astfel calea către o carieră academică și tot în același an se căsătorește cu verișoara lui, Anja Tschimiakin.

Ζωγράφος, δάσκαλος, κοσμοπολίτηςΟ Βασίλι Καντίνσκι γεννήθηκε στην Μόσχα στις 4/12/1866. Μεγάλωσε μέσα σε μία μεγαλοαστική οικογένεια, όπου το ταλέντο του στο σχέδιο και τη ζωγραφική όχι μόνο αναγνωρίστηκε, αλλά και ενθαρρύνθηκε. Το 1871, η οικογένεια μετακόμισε στην Οδησσό, όπου ο πατέρας του Βασίλι έγινε διευθυντής σε μία εταιρία που εμπορευόταν τσάι. Την ίδια χρονιά, οι γονείς του πήραν διαζύγιο, όμως, κράτησαν φιλικές σχέσεις μεταξύ τους. Παρ‘όλη την αγάπη του για την τέχνη, ο Καντίνσκι προτίμησε να σπουδάσει νομικά και οικονομικά, παίρνοντας το δίπλωμά του το 1893 και προχωρώντας με το διδακτορικό του. Όταν το 1896, του προσφέρθηκε θέση καθηγητού στο Πανεπιστήμιο του Ντορπάτ (σήμερα στην Εσθονία), όλα προδίκαζαν μία λαμπρή ακαδημαϊκή καριέρα. Την ίδια

River in Autumn

Řeka na podzim

Rieka na jeseň

Rzeka jesienią

Râu toamna

Ο ποταμός το φθινόπωρο

1900, Oil on cardboard/olej na lepence/olej na kartóne/olej na tekturze/ulei pe pânză/λάδι σε χαρτόνι, 20 × 30,5 cm, State Russian Museum, St. Petersburg

8

Kandinsky’s bourgeois career path, encouraging him in his privately-cherished desire to become an artist: firstly, in the exhibition of French art in Moscow, he was overwhelmed by one of Monet’s haystack pictures, because he recognized that the visual effect of the painting was independent of the object portrayed. His second experience was prompted by a visit to the opera, where he saw Wagner’s “Lohengrin”: “I saw all my colors in spirit, before my eyes. Wild, almost crazy lines were sketched in front of me.” This concept of synaesthesia fascinated him as an artist and led to his theory of sound and color.

The final impetus was the discovery of radioactivity by the French physicist Antoine-Henri Becquerel in 1896: “In my soul the decay of the atom was the same as the decay of the

Kandinského buržoazní kariérní postup však narušily dvě události, které v něm znovu probudily jeho tajný sen stát se umělcem: první byla výstava francouzského umění v Moskvě, kde ho ohromila jedna z Monetových maleb kupek sena, protože v ní rozpoznal, že vizuální efekt malby je nezávislý na objektu, který znázorňuje. Druhým přelomovým zážitkem byla pro Kandinského návštěva opery, kde zhlédl Wagnerova Lohengrina: „Viděl jsem před sebou všechny barvy. Divoké, téměř šílené čáry před očima.“ Právě koncept synestezie ho jako umělce fascinoval a dovedl ho k vymezení teorie zvuku a barvy.

Posledním impulsem byl objev radioaktivity francouzským fyzikem Antoinem–Henrim Becquerelem v roce 1896: „V mé duši se rozklad

Dve udalosti však skrížili Kandinského usporiadanú životnú dráhu meštiaka a jeho vlastnú starostlivo skrývanú túžbu stať sa umelcom. Prvou bola výstava francúzskeho umenia v Moskve, kde ho nesmierne uchvátil jeden z Monetových obrazov s názvom Kôpky sena. Uvedomil si, že vizuálny účinok maľby je nezávislý od zobrazovaného objektu. Druhou bola návšteva opery, kde si pozrel Wagnerovo dielo Lohengrin. „V duchu som videl všetky farby, ako keby boli pred mojimi očami. Divé, takmer bláznivé čiary sa samy črtali predo mnou.“ Ako umelca ho fascinovala táto koncepcia synestézie a priviedla ho k sformulovaniu teórie o vzťahu medzi zvukom a farbou.

Posledným impulzom bol objav rádioaktivity francúzskeho fyzika

9

Landscape with Hills

Krajina s kopci

Krajina s kopcami

Krajobraz ze wzgórzami

Peisaj colinar

Τοπίο με λόφους

1908, Oil on cardboard/olej na lepence/olej na kartóne/olej na tekturze/ulei pe pânză/λάδι σε

χαρτόνι, 70,5 × 96,5 cm, Private collection

χρονιά παντρεύτηκε την εξαδέλφη του, Άνγια Τσιμιάκιν.

Δύο περιστατικά όμως, ανέκοψαν την μεγαλοαστική πορεία της καριέρας του, ενθαρρύνοντας την μύχια επιθυμία του να γίνει καλλιτέχνης: κατ’αρχήν στην έκθεση Γαλλλικής τέχνης στη Μόσχα ενθουσιάστηκε μ‘ έναν από τους πίνακες του Μονέ, αυτόν με τις θημωνιές, καθώς αναγνώρισε, ότι το οπτικό αποτέλεσμα του πίνακα ήταν ανεξάρτητο από το αντικείμενο που απεικονιζόταν. Η δεύτερή του εμπειρία προήλθε από μία επίσκεψη στην όπερα, όπου είδε τον «Λόενγκριν» του Βάγκνερ : «Είδα όλα τα χρώματα της ψυχής μου, μπροστά στα μάτια μου. Άγριες, σχεδόν τρελές γραμμές, είχαν σχεδιαστεί μπροστά μου». Αυτή η έννοια της συναισθησίας, τον γοήτευσε ως καλλιτέχνη και τον οδήγησε να δημιουργήσει τη θεωρία του, για τον ήχο και το χρώμα.

Două evenimente perturbă însă această traiectorie bugheză și îi trezesc lui Kandinsky dorința interioară de a deveni artist: în primul rând expoziția de artă franceză de la Moscova, unde se lasă copleșit de unul dintre tablourile lui Monet din seria cu căpițe, devenind conștient de faptul că efectul vizual al imaginii nu are legătură cu subiectul ei. Cealaltă experiență decisivă a fost spectacolul cu opera lui Wagner, Lohengrin: “Am văzut în mintea mea toate culorile, erau sub ochii mei. Linii sălbatice, aproape nebune se derulau în fața mea”. Acest concept sinestezic îl fascinează pe artist și îl conduce către formularea teoriilor sale despre sunet și culoare. Impulsul final va veni odată cu descoperirea radioactivității în 1896 de către fizicianul francez Antoine-Henri

Dwa wydarzenia wpłynęły na to, że Kandinsky porzucił myśl o mieszczańskiej karierze i utwierdził się w skrytym pragnieniu zostania artystą. Pierwszym z nich była wystawa sztuki francuskiej w Moskwie, na której ogromne wrażenie wywarł na nim obraz Moneta Stogi siana. Wtedy właśnie Kandinsky dostrzegł, że przedmiot przedstawiony na obrazie wcale nie jest istotny, jeśli chodzi o siłę oddziaływania tego obrazu. Drugie wydarzenie wiąże się z operą Lohengrin. „Oczyma duszy widziałem wszystkie swoje kolory, które wprost stały mi przed oczami. Przede mną rysowały się nieokiełznane, niemal szalone linie”. To synestezyjne wyobrażenie będzie go fascynowało również jako malarza i doprowadzi do teorii „kolorowych dźwięków”.

10

whole world. Suddenly the sturdiest walls collapsed. Everything became uncertain, unsteady, and soft. It would not have amazed me if a stone had melted into the air before me and become invisible.”

atomu rovnal rozkladu celého světa. I ty nejpevnější přehrady se náhle protrhly. Vše se stalo nejistým, nestabilním, poddajným. Nedivil bych se, kdyby se přede mnou rozplynul kámen a vítr by ho odvál.“

Antoine-Henriho Becquerela v roku 1896. „V mojej duši sa rozbitie atómu rovnalo rozbitiu celého sveta. Zrazu sa zrútili najpevnejšie múry. Všetko sa stalo neistým, vratkým a nestabilným. Nebolo by ma prekvapilo, ak by sa mi pred očami bol vo vzduchu roztavil kameň a stal sa neviditeľným.“

11

Sunday, Old Russia

Neděle (Staroruská)

Nedeľa (Staré Rusko)

Niedziela, dawna Rosja

Duminica (Vechea Rusie)

Κυριακή, παλιά Ρωσία

1904, Oil on canvas/olej na plátně/olej na plátne/olej na płótnie/ulei pe pânză/λάδι σε χαρτόνι, 45 × 95 cm, Museum Boijmans Van Beuningen, Rotterdam

Ważnym dla Kandinskiego artysty impulsem było także odkrycie promieniotwórczości przez francuskiego fizyka Antoine’a- -Henriego Becquerela w 1896 roku. „Rozpad atomu był w mojej duszy tożsamy z rozpadem całego świata. Nagle padły najtęższe mury. Wszystko stało się niepewne, chwiejne i miękkie. Nie zdziwiłbym się, gdyby kamień leżący przede mną rozpuścił się w powietrzu i stał się niewidzialny”.

Becquerel : “Dezintegrarea atomului era comparabilă în sufletul meu cu dezintegrarea lumii întregi. Dintr-o dată, zidurile cele mai groase s-au prăbușit. Totul devenise incert, nesigur și moale. Nu m-ar fi mirat ca o piatră să se topească în fața mea și să dispară în aer.”

Το τελικό έναυσμα δόθηκε με την ανακάλυψη της ραδιενέργειας από τον Γάλλο φυσικό Αντουάν-Ανρί Βεκερέλ, το 1896: «Η παρακμή του ατόμου ήταν στην ψυχή μου, ίδια με την παρακμή όλου του κόσμου. Ξαφνικά και οι πιό ανθεκτικοί τοίχοι κατέρρευσαν. Τα πάντα έγιναν αβέβαια, ασταθή και ρευστά. Δεν θα με εξέπληττε, αν μια πέτρα γινόταν ένα με τον αέρα μπροστά μου και εξαφανιζόταν».

12

Bohemia and “Der Blaue Reiter”Together with his young wife, Kandinsky left Moscow and settled in Munich which at that time was one of the most important European cities for art.

At first, Kandinsky visited the art school of Anton Ažbe (1862 – 1905) in order to hone his technical skills, producing a small number of impressionistic landscape scenes. A period of study under Franz von Stuck (1863 – 1928) from 1900 – 1901 was unable to satisfy him, so he decided to progress in an autodidactic manner. Two like-minded Russian painter colleagues, Marianne von Werefkin (1860 – 1938) and Alexej Jawlensky (1864/65 – 1941) supported him, exchanging artistic ideas and accompanying each other on painting expeditions in and around Munich.

In 1901 he founded the artistic and exhibiting association “Phalanx”. In these exhibitions, he focused on art nouveau, which was still under-represented in Munich and which, with its possibilities for abstract forms, attracted Kandinsky. In

Bohéma a „Modrý jezdec“Kandinskij se svou mladou ženou opustil Moskvu a usadil se v Mnichově, který byl jedním z center tehdejšího evropského umění.

Zprvu navštěvoval školu Antona Ažbeho (1862–1905), v níž zdokonaloval své technické dovednosti; z tohoto období pochází několik impresionistických krajin. Nespokojený s pedagogickým vedením Franze von Stucka (1893–1928) v letech 1900–1901 se Kandinskij rozhodl pokračovat dál jako samouk. Podporovali ho podobně smýšlející umělci Alexej von Jawlensky (1864/5–1941) a Marianne von Werefkinová (1860–1938); sdíleli umělecké nápady a jezdili spolu na malířské výlety po Mnichově a okolí.

V roce 1901 založil Kandinskij umělecké a výstavní sdružení „Phalanx“. Na výstavách, které pořádal, se soustředil na secesní tvorbu, která byla v tehdejším Mnichově nedostatečně zastoupena a na které jej přitahovala otevřenost abstraktním formám. V jeho cyklu

Bohéma a „Der Blaue Reiter“Spolu so svojou mladou ženou odišiel Kandinskij z Moskvy a usadil sa v Mníchove, ktorý bol v tom čase jedným z najvýznamnejších európskych centier umenia.

Kandinskij spočiatku navštevoval umeleckú školu Antona Ažbeho (1862 – 1905), aby sa zdokonalil v technike maľby. V tom čase namaľoval niekoľko impresionistic- kých krajiniek. Obdobie štúdia u Franza von Stuck (1863 – 1928) v rokoch 1900 – 1901 ho neuspokojilo, a tak sa rozhodol zdokonaliť sa v maľbe samoštúdiom. Podporili ho aj dvaja podobne zmýšľajúci ruskí kolegovia-maliari, Marianna Werefkinová (1860 – 1938) a Alexej Javlenskij (1864/65 – 1941). Mali spoločné umelecké názory a vzájomne sa sprevádzali na maliarskych výletoch po Mníchove a okolí. V roku 1901 Kandinskij založil umelecké a výstavné združenie Phalanx. Na jeho výstavách sa prezentoval ako stúpenec secesie, ktorá bola v Mníchove ešte stále len slabo zastúpená a Kandinského priťahovala svojimi

13

Bohema i „Błękitny Jeździec”Kandinsky opuszcza Moskwę razem ze swoją młodą żoną i osiedla się w Monachium – wówczas jednym z najważniejszych ośrodków artystycznych w Europie.

Początkowo uczęszcza do szkoły plastycznej Antona Ažbego (1862–1905), żeby doskonalić rysunek. Niejako na marginesie maluje małe pejzaże. Na dłuższą metę nie zadowala go jednak ani nauka u Ažbego, ani studium rysunku u Franza von Stucka (1863–1928) w latach 1900–1901, postanawia więc kształcić się dalej samodzielnie. Wspiera go dwoje podobnie myślących i mających podobne poglądy na sztukę przyjaciół:

Boemia și “Der Blaue Reiter”Împreună cu tânăra sa soție, Kandinsky părăsește Moscova și se stabilește la München, care pe vremea aceea era unul dintre cele mai importante orașe europene din punct de vedere artistic. Începe prin a frecventa școala de artă a lui Anton Ažbe (1862-1905) cu scopul de a-și perfecționa abilitățile tehnice, producând mici peisaje impresioniste. Perioada de studiu din anii 1900-1901, sub îndrumarea lui Franz von Stuck (1863-1928), se dovedește a fi nesatisfăcătoare și Kandinsky se hotărăște să devină autodidact. Este susținut în acest sens de doi colegi pictori ruși, Marianne von Verefkine

Η Βοημία και «Ο Γαλάζιος Καβαλάρης»Μαζί με την νεαρή γυναίκα του, ο Καντίνσκι άφησε τη Μόσχα και εγκαταστάθηκε στο Μόναχο, το οποίο, εκείνη την εποχή ήταν μία από τις σημαντικότερες Ευρωπαϊκές πόλεις σε θέματα τέχνης.

Αρχικά, ο Καντίνσκι επισκέφθηκε την Σχολή Καλών Τεχνών του Anton Ažbe (1862-1905), με στόχο να τελειοποιήσει τις τεχνικές του δεξιότητες, παράγοντας ένα μικρό αριθμό ιμπρεσσιονιστικών τοπιογραφιών. Μια περίοδος σπουδών με τον Φραντς φον Στουκ (1863-1928) από το 1900-1901 δεν τον ικανοποίησε και έτσι αποφάσισε να προχωρήσει αυτοδιδασκόμενος. Δύο ακόμη Ρώσοι της ίδιας νοοτροπίας, η Μαριάννε φον

Sunday - Old Russian

Neděle (Staroruská)

Nedeľa (Staré Rusko)

Niedziela, dawna Rosja

Duminica (Vechea Rusie)

Κυριακή, παλιά Ρωσία

1904, Woodcut/dřevoryt/drevoryt/drzeworyt/gravură în

lemn/ξυλογραφία, Vatican Museums and Galleries,

Vatican City

14

his so-called “fairy tale pictures”, this influence is transformed into dreamlike scenes based upon German and Russian fairy tales.

tak zvaných „pohádkových obrazů“ se tento vliv přeměnil ve snové scenérie inspirované německými a ruskými pohádkami.

možnosťami abstraktných tvarov. V jeho takzvaných „rozprávkových obrazoch“ sa tento vplyv transformoval do snových výjavov, v ktorých sa opieral o nemecké a ruské rozprávky.

15

Marianne von Werefkin (1860–1938) oraz Aleksiej Jawlensky (1864/65–1941), z którymi regularnie dzieli się doświadczeniami i robi malarskie wypady w okolice Monachium.

W 1901 roku Kandinsky zakłada Stowarzyszenie Artystyczne „Phalanx”. Na wystawach koncentruje się na secesji (Jugendstil), która w Monachium jest jeszcze zbyt mało reprezentowana, a która przyciąga jego uwagę swym potencjałem form abstrakcyjnych. Ten wpływ widoczny jest w jego tzw. baśniowych obrazach, które są świadectwem przetworzonych w formie inspiracji rosyjskimi i niemieckimi baśniami.

(1860–1938) și Alexeï Jawlensky (1864/65 – 1941), cu care face frecvent schimb de idei artistice și expediții de pictură în München și în împrejurimi.

În anul 1901 fondează asociația artistică și expozițională “Phalanx”. În cadrul expozițiilor se concentrează pe Jugendstil (“Art Nouveau”), care era destul de puțin reprezentat în München și l-a atras pe Kandinsky prin potențialul formelor abstracte. Această influență este relevată în tablourile feerice cu scene din legendele rusești și germane.

Βερέφκιν (1860-1938) και ο Αλεξέι Γιαβλένσκι (1864/65-1941), τον υποστήριξαν, συνοδεύοντας ο ένας τον άλλον σε ζωγραφικές εξορμήσεις μέσα και γύρω από το Μόναχο.

Το 1901 ίδρυσε την καλλιτεχνική και εκθεσιακή ένωση «Φάλαγξ». Σ’αυτές τις εκθέσεις επικεντρωνόταν στην Άρ Νουβώ, η οποία τότε ακόμη δεν εκπροσωπείτο επαρκώς στο Μόναχο και η οποία, με τις δυνατότητές της για αφηρημένες μορφές, τράβηξε τον Καντίνσκι. Στις λεγόμενες «ζωγραφιές των παραμυθιών», αυτή η επιρροή μεταμορφώνεται σε ονειρικές σκηνές βασισμένες σε γερμανικά και ρωσικά παραμύθια.

The colourful life

Pestrý život

Pestrofarebný život

Barwne życie

Viața plină de culoare

Χρωματιστή ζωή

1907, Tempera on canvas/tempera na plátně/tempera na plátne/tempera na płótnie/tempera pe pânză/τέμπερα σε καμβά, 130 × 162 cm, Städtische Galerie im Lenbachhaus, Munich

Kandinsky’s attachment to his Russian homeland was expressed in a series of fairy tale pictures, in which he gathered together aspects of old Russian life as if on a colorful carpet.

Kandinského úzký vztah k ruské vlasti vyjadřuje série pohádkových obrazů, v nichž znázornil různé aspekty staroruského života v pomyslné barevné tapiserii.

Kandinskij svoju spätosť s ruskou vlasťou vyjadril v sérii obrazov s rozprávkovými motívmi, v ktorej zachytil rôzne stránky starosvetského života v Rusku ako na pestrofarebnej tapisérii.

Przywiązanie Kandinskiego do Rosji wyraża się w serii jego „baśniowych” obrazów, na których ‒ niby na barwnym dywanie ‒ zestawia sceny z życia dawnej Rusi.

Kandinsky își exprima atașamentul față de patria sa natală printr-o serie de tablouri feerice, în care aduna aspecte ale vieții din vechea Rusie, ca într-un covor colorat.

Το δέσιμο του Καντίνσκι με την πατρίδα του, εκφράσθηκε σε μία σειρά από εικόνες παραμυθιών, μέσα στις οποίες συνέλεξε όψεις της παλιάς Ρωσικής ζωής σαν ένα πολύχρωμο χαλί.

16

Kallmunz – Thunderstorm Atmosphere (The Stagecoach)

Kallmunz – atmosféra bouře (kočár)

Kallmünz – búrková atmosféra (Poštový dostavník)

Kallmünz – burzowa atmosfera (Dyliżans)

Kallmünz – Amenințarea furtunii (Diligența)

Καλλμύντς - ατμόσφαιρα καταιγίδας

1904, Oil on canvas/olej na plátně/olej na plátne/olej na płótnie/ulei pe pânză/λάδι σε καμβά, 76 × 99,5 cm, Private collection

17

Rapallo, Boats

Rapallo, loďky

Rapallo, člny

Rapallo, łódki

Rapallo – Bărci

Ράπαλλο - βάρκες

1905, Oil on cardboard/olej na lepence/olej na kartóne/olej na tekturze/ulei pe carton/λάδι σε χαρτόνι, 24 × 32,9cm, Private collection

18

The Night (Large Version)

Noc (velká verze)

Noc (veľká verzia)

Noc – duża wersja

Noaptea – Variantă extinsă

Η νύχτα (μεγάλη εκδοχή)

1903, Woodcut printed in colors/barevný dřevoryt/farebný drevoryt/drzeworyt, kolorowa odbitka/gravură în lemn/ξυλογραφία τυπωμένη σε χρώμα, 29,8 × 12,8 cm, Private collection

19

The Singer

Zpěvačka

Speváčka

Śpiewaczka

Cântăreața

Η τραγουδίστρια

1903, Woodcut printed in colors/barevný dřevoryt/

farebný drevoryt/drzeworyt, kolorowa odbitka/culori pe lemn/ξυλογραφία τυπωμένη σε χρώμα,

20 × 14,8 cm, Private collection

20

21

The Ludwigskirche in Munich

Ludwigskirche v Mnichově

Kostol sv. Ľudovíta v Mníchove

Kościół św. Ludwika w Monachium

Ludwigskirche din München

Η εκκλησία του Λουδοβίκου στο Μόναχο

1908, Oil on cardboard/olej na lepence/olej na kartóne/olej na tekturze/ulei pe carton/λάδι σε χαρτόνι, 67,3 × 96 cm, Collection Museo Thyssen-Bornemisza, Madrid

22

Through his attachment to “Phalanx”, Kandinsky met the student Gabriele Münter (1877 – 1962) who soon became his companion and lover. Kandinsky took part in international exhibitions along with artists including Claude Monet, Paul Signac, Théo van Rysselberghe, Félix Vallotton and Henri de Toulouse-Lautrec, as well as painters of the “Berlin Secession”, who included Lovis Corinth, Max Slevogt, Max Liebermann and Wilhelm Trübner. Kandinsky found incompatibility between his teaching work and the development of his own painting, which led to his decision to leave the “Phalanx”. Over the next few years Kandinsky and Münter led a lavish lifestyle which took them to Tunisia, Italy, France, Switzerland and back again through German cities, traveling by train, by coach, by bicycle or on foot, and always interrupted by the artist’s participation in important

Díky svému působení ve skupině „Phalanx“ Kandinskij potkal studentku Gabriele Münterovou (1877–1962), která se brzy stala jeho společnicí a milenkou. Svá díla vystavoval na mezinárodních výstavách vedle umělců jako Claude Monet, Paul Signac, Théo van Rysselberghe, Félix Vallotton a Henri de Toulouse-Lautrec a tvůrců z řad „berlínské secese“, například Lovise Corintha, Maxe Slevogta, Maxe Liebermanna a Wilhelma Trübnera. Kandinskij začal vnímat silný rozpor mezi výukou a vlastní uměleckou tvorbou, proto se nakonec rozhodl „Phalanx“ opustit. Následující roky vedli milenci hýřivý život v Tunisku, Itálii, Francii, Švýcarsku a v německých městech; cestovali ve vlacích, kočárech, na kolech nebo pěšky a jejich cesty vždy přerušily jen důležité výstavy, jichž se Kandinskij účastnil tu v Paříži, tu v Berlíně nebo v Moskvě.

Kandinskij sa počas pôsobenia v maliarskej škole združenia Phalanx zoznámil so študentkou Gabrielou Münterovou (1877 – 1962), ktorá sa čoskoro stala jeho družkou a milenkou. Zúčastnil sa medzinárodných výstav spolu s ďalšími umelcami vrátane Clauda Moneta, Paula Signaca, Théa van Rysselbergheho, Félixa Vallottona a Henriho Toulouse-Lautreca, vystavoval však aj s maliarmi „berlínskej secesie“, medzi ktorých patrili Lovis Corinth, Max Slevogt, Max Liebermann a Wilhelm Trübner. Uvedomil si nezlučiteľnosť svojej pedagogickej práce so zdokonaľovaním vlastnej maľby, čo ho priviedlo k rozhodnutiu vystúpiť zo združenia Phalanx. Počas niekoľkých nasledujúcich rokov žili Kandinskij a Münterová bohatým a pestrým životným štýlom, ktorý ich zaviedol do Tuniska, Talianska, Francúzska, Švajčiarska a späť do nemeckých

Murnau, Burggrabenstraße 1

Murnau, Burggrabenstraße 1

Murnau, Burggrabenstraße 1

Murnau, Burggrabenstraße 1

Murnau, Burggrabenstraße 1

Μούρναου, οδός Μπουργκγκράμπενστρασσε 1

1908, Oil on cardboard/olej na lepence/olej na kartóne/ olej na tekturze/ulei pe carton/λάδι σε χαρτόνι, 50,5 × 63,5 cm, Dallas Museum of Art, Texas

W szkole malarskiej przy Stowarzyszeniu Artystycznym „Phalanx” Kandinsky poznaje uczennicę Gabriele Münter (1877–1962), która wkrótce zostaje jego kochanką i towarzyszką życia. Organizowane przez stowarzyszenie międzyna- rodowe wystawy Kandinsky okrasza dziełami takich twórców, jak Claude Monet, Paul Signac, Théo van Rysselberghe, Félix Vallotton, Henri de Toulouse-Lautrec, a także malarzy „Berlińskiej Secesji”, jak Lovis Corinth, Max Slevogt, Max Liebermann i Wilhelm Trübner. Okazuje się jednak, że działalność w stowarzyszeniu nie da się pogodzić z nauczaniem i własnym malarstwem, dlatego Kandinsky decyduje się opuścić „Phalanx”. Przez następne lata wraz z Münter prowadzą intensywne życie, głównie podróżując. Odwiedzają Tunezję, Włochy, Francję i Szwajcarię, nie omijają też miast niemieckich. Przemieszczają się trochę koleją,

La școala de pictură a asociației “Phalanx”, Kandinsky o cunoaște pe Gabriele Münter (1877-1962), care devine colega și iubita sa. Artistul frecventează expoziții internaționale unde sunt prezentați artiști precum Claude Monet, Paul Signac, Théo van Rysselberghe, Félix Vallotton si Henri de Toulouse-Lautrec, dar și pictori ai “Secesiunii berlineze” precum Lovis Corinth, Max Slevogt, Max Liebermann si Wilhelm Trübner. Curând Kandinsky își dă seama că învățământul și cariera de pictor sunt activități incompatibile și în consecință se decide să părăsească “Phalanx». Pe parcursul anilor următori Kandinsky și Münter duc un trai plăcut cu multe călătorii prin Tunisia, Italia, Franța, Elveția și prin orașe germane, mergând cu trenul, cu trăsura, pe bicicletă și chiar pe jos. Între timp participă la expoziții importante din Paris, Berlin și Moscova.

Μέσα από την σχέση του με την «Φάλαγγα», ο Καντίνσκι γνώρισε την φοιτήτρια Γκαμπριέλε Μύντερ (1877-1962), που σύντομα έγινε σύντροφος και ερωμένη του. Ο Καντίνσκι, έλαβε μέρος σε διεθνείς εκθέσεις με άλλους καλλιτέχνες, μεταξύ των οποίων τους Μονέ, Σινιάκ, Βαν Ρύσσελμπεργκε, Βαλλοττόν και Τουλούζ-Λωτρέκ, καθώς και ζωγράφους της «Απόσχισης του Βερολίνου», μεταξύ των οποίων Λόβις Κορίνθ, Μαξ Σλέβογκτ, Μαξ Λίμπερμαν και Βίλχελμ Τρύμπνερ. Ο Καντίνσκι ένιωσε ότι η διδασκαλία και η εξέλιξη της ζωγραφικής του δεν μπορούσαν να συνάδουν, κάτι που τον οδήγησε να εγκαταλείψει την «Φάλαγγα». Μέσα στα επόμενα χρόνια, ο Καντίνσκι και η Μύντερ ζούσαν μια πολυτελή ζωή, που τους οδήγησε στην Τυνησία, Ιταλία, Γαλλία, Ελβετία και πίσω μέσω γερμανικών πόλεων, ταξιδεύοντας με τρένο, άμαξα, ποδήλατο ή με τα πόδια, και πάντοτε διακόπτοντας το ταξίδι,

The Road to Murnau

Cesta do Murnau

Cesta do Murnau

Droga do Murnau

Drumul spre Murnau

Ο δρόμος προς το Μούρναου

1908, Oil on canvas/olej na plátně/olej na plátne/ olej na płótnie/ulei pe pânză/λάδι σε χαρτόνι,

71 × 97 cm, Private collection

23

24

exhibitions in Paris, Berlin and Moscow.

Only in 1908 did Kandinsky settle again in Munich, rooting himself more securely in the city’s art scene by co-founding the Neue Künstlervereinigung München (Munich New Artists’ Association) during the following year. Kandinsky found peace and perseverance in his painting, especially in Murnau, where Münter had bought a house, the so-called “Russian House”, which they furnished lovingly with a potpourri of decoration. The road to abstraction began to emerge and this was already being pursued by Kandinsky in his Murnau landscapes.

Teprve v roce 1908 se Kandinskij opět usadil v Mnichově a zakotvil v tamní umělecké scéně, když v následujícím roce spoluzaložil Neue Künstlervereinigung München (Sdružení nových mnichovských umělců). V té době našel Kandinskij klid a jistotu v malbě, především v Murnau, kde Münterová koupila dům známý jako „Ruský dům“, který spolu pečlivě a láskyplně zařídili. Tehdy se začala pomalu rýsovat Kandinského cesta k abstrakci, patrná již v jeho krajinách z Murnau.

miest. Cestovali vlakmi, povozmi, na bicykli alebo pešo a ich putovanie prerušovala umelcova účasť na významných výstavách v Paríži, Berlíne a Moskve.

Až v roku 1908 sa Kandinskij natrvalo usadil v Mníchove, pričom v nasledujúcom roku oveľa pevnejšie zakotvil na umeleckej scéne mesta ako spoluzakladateľ Neue Künstlervereinigung München (Nové združenie umelcov v Mníchove). Kandinskij získal duševnú pohodu a vytrvalosť vo svojej maľbe, najmä v Murnau, kde Münterová kúpila dom, nazývaný aj „Ruský dom“, ktorý láskyplne vyzdobili rôznymi dekoráciami. Kandinskij objavil cestu k abstrakcii, o ktorú sa usiloval už vo svojich krajinkách z Murnau.

Summer at Murnau

Léto v Murnau

Leto v Murnau

Lato w Murnau

Vara la Murnau

Καλοκαίρι στο Μούρναου

1908, Oil on cardboard/olej na lepence/olej na kartóne/ olej na desce/ulei pe carton/λάδι σε χαρτόνι, 32 × 40 cm, Private collection

25

trochę powozem, rowerem albo pieszo i co jakiś czas przerywają podróż, żeby wziąć udział w ważnych wystawach w Paryżu, Berlinie i Moskwie.

Dopiero w 1908 roku Kandinsky osiada ponownie w Monachium i głębiej zapuszcza korzenie w monachijskim środowisku artystycznym, zakładając w 1909 roku Nowe Stowarzyszenie Artystów Monachijskich (NKVM). Spokój i wytrwałość w malowaniu odnajduje przede wszystkim w Murnau, gdzie Gabriele Münter kupuje tzw. dom Rosjan, który urządzają z wielką radością i zdobią wszelkimi możliwymi ornamentami. Coraz wyraźniej widać silne dążenie Kandinskiego do abstrakcji, któremu ulega również w pejzażach z Murnau.

Abia în anul 1908, Kandinsky revine și se stabilește la München, consolidându-și poziția pe scena artistică a orașului și devenind co-fondator la “Neue Künstlervereinigung München” (Noua asociație de artiști din München). Găsește liniște și stabilitate pentru pictura sa, în special la Murnau, unde Münter cumpără o casă, așa numita “Russenhaus” (Casa rușilor) pe care cei doi artiști o amenajează și o decorează cu dragoste. Se cristalizează din ce în ce mai mult tendința spre abstract pe care Kandinsky o dezvoltă în peisajele de la Murnau.

για μία σημαντική συμμετοχή του καλλιτέχνη σε εκθέσεις στο Παρίσι, Βερολίνο και τη Μόσχα.

Μόνο το 1908, ο Καντίνσκι εγκαταστάθηκε ξανά στο Μόναχο. Την επόμενη χρονιά, έγινε συνιδρυτής της Νέας Ένωσης Καλλιτεχνών του Μονάχου. Ο Καντίνσκι βρήκε ηρεμία και σταθερότητα στη ζωγραφική του, ιδιαίτερα στο Μούρναου, όπου η Μύντερ είχε αγοράσει ένα σπίτι, το περίφημο «Ρώσικο σπίτι», το οποίο διακόσμησαν με αγάπη. Ο δρόμος προς την αφαίρεση είχε ήδη ξεπροβάλλει και ο Καντίνσκι τον ακολουθούσε μέσα από τις τοπιογραφίες του Μούρναου.

Houses in Murnau

Domy v Murnau

Domy v Murnau

Domy w Murnau

Case în Murnau

Σπίτια στο Μούρναου

1908, Mixed media on paper/kombinovaná technika na papíře/kombinovaná technika na papieri/technika mieszana na papierze/tehnică mixtă pe hârtie/διαφορετικές τεχνικές σε χαρτί,

34 × 28,6 cm, Private collection, Mayor Gallery, London

26

Landscape near Murnau

Krajina u Murnau

Krajina neďaleko Murnau

Krajobraz w pobliżu Murnau

Peisaj lângă Murnau

Τοπίο κοντά στο Μούρναου

1908, Oil on cardboard/olej na lepence/olej na kartóne/olej na tekturze/ulei pe carton/λάδι σε χαρτόνι, 32,8 × 41 cm, Private collection

27

Study of Murnau V

Studie Murnau V

Štúdia Murnau V

Studium do Murnau V

Studiu pentru Murnau V

Μελέτη πάνω στο Μούρναου V

c. 1910, Oil on canvas/olej na plátně/olej na plátne/olej na płótnie/ulei pe pânză/λάδι σε καμβά, Städtische Galerie im Lenbachhaus, Munich

28

29

Autumn Landscape, Murnau

Podzimní krajina, Murnau

Jesenná krajina v Murnau

Jesienny krajobraz, Murnau

Peisaj de toamnă la Murnau

Φθινοπωρινό τοπίο στο Μούρναου

1908, Oil on cardboard/olej na lepence/olej na kartóne/olej na tekturze/ulei pe carton/λάδι σε χαρτόνι, 69,2 × 94,6 cm, Museum of Modern Art, New York

The objective motif almost disappears behind the intense flood of colors. Colors and shapes become increasingly independent.

Figurativní motivy se téměř ztrácejí v záplavě barev. Barvy a tvary se více a více osamostatňují.

Figuratívne motívy sa takmer strácajú v intenzívnej záplave farieb. Farby a tvary sú čoraz samostatnejšie.

Realistyczny motyw niemal całkowicie znika, zalany intensywnymi barwami. Kolory i formy stają się coraz bardziej samodzielne.

Motivul obiectiv dispare aproape complet în spatele valului cromatic intens. Culorile și formele devin tot mai independente.

Το αντικειμενικό μοτίβο, σχεδόν εξαφανίζεται από μία έντονη πλημμύρα χρωμάτων. Τα χρώματα και τα σχήματα γίνονται όλο και περισσότερο ανεξάρτητα.

30