ARMSTRONG - Filosofie Pozdni Antiky

DEJINY FILOSOFIE

Svazek 4

. . ARMSTRONG (vyd.)

Filosofie pozdn antiky

Od star Akademie

po Jana Eriugenu

PRAHA

2002

Hennerova 223 150 00 PRAHA 5 http://www.oikoymenh.cz

Vydn se uskuteuje dky podpoe Open Society Fund Praha

Copyright Cambridge University Press, 1967 Translation Martin Pokorn, 2002 , 2002 ISBN 80-7298-53-X

OBSAH

1.VOD .................................................................................. 9

I. P. Merlan: eck filosofie od Platna k Platinov ................... 17

2. STAR AKADEMIE ........................................................ 19

A. vod ................................................................................ 19 B. Platnova filosofie podle Aristotela ............................... 20 C. Nkolik poznmek k teorii idej v Platnovch dialozch:

Jedno a Dobro.................................................................. 25

D. Platnova kosmogonie a psychologie ............................. 30 E. Platnovy Listy ................................................................ 37 F. Nauka o dvou protikladnch principech u Speusippa ... 38

G. Theologie a demonologie: Platn a Xenokrats ................ 40 H. Problematika dialektiky a kategori .................................. 46

3. ARISTOTELES .................................................................... 48 A. Kosmologie, noetika a psychologie ................................... 48 B. Dynamis - energeia atd .................................................... 60

C. Etika ................................................................................ 62 D. Jsoucno jakoto jsoucno ................................................ 63

4. POZDN AKADEMIE A PLATONISMUS ...................... 65 A. Antiochos a dal platonici prvnho stolet p. Kr. ............. 65 B. Pltarchos a Taurus .......................................................... 71 C. Albinos a Apuleius........................................................... 78

D. Attikos ............................................................................. 88

E. Dal platonici 2. stol. po Kr. Shrnut ................................ 94

5. PYTHAGOREJCI ........................................................... 101 A. Pseudoepigrafy ........................................................... 101 B. Anonymn prameny u Ftia, Alexandra, Sexta atd. ... 104 C. Moderatos a Nikomachos .............................................. 108

5

D. Nmnios ..................................................................... 115

6. PERIPATOS .................................................................... 127 A. Peripatetick kola od Theofrasta po Andronika a Botha 127 B. Aristokls a Alexandras z Afrodisiady .......................... 138

7. STOA ................................................................................. 147

A. Obecn vklad ........................................................... 147 B. Poseidnios ................................................................... 149 C. Pozdj stoikov: stoicismus a Pltinos, pojednn O svit 153 D. Zvren shrnut ......................................................... 157

II. H. Chadwick: Filn a potky kesanskho mylen .... 159

8. FILN ........................................................................... 161

9. POTKY KESANSK FILOSOFIE:

JUSTIN A GNOSTIKOV ........................................... 187

10. KLEMENT ALEXANDRIJSK ........................................ 198

11. RIGENS ........................................................................ 215

III. A. H. Armstrong: Pltinos ...................................................... 227

12. PLTINV IVOT: NBOENSTV A POVRY

JEHO DOBY .............................................................. 229

13. NAUKA A TVORBA ......................................................... 246

14. LOVK A SKUTENOST ............................................. 258

15. JEDNO A INTELEKT ...................................................... 273

16. OD INTELEKTU K LTCE: NVRAT K JEDNU .... 288 A. Due a hmotn svt ...................................................... 288 B. Nvrat: Pltinovo nboenstv ...................................... 298

Spojovac poznmka. Pltinos, Amelios a Porfyrios ................ 304

IV A. C. Lloyd: Pozdj novoplatonici .................................. 309

17. VOD K POZDJMU NOVOPLATONISMU .............. 311

18. PORFYRIOS A IAMBLICHOS ..................................... 322 A. Porfyriova filosofick drha .......................................... 322 B. Porfyriova monistick tendence ..................................... 327 C. Teorie a praxe podle Porfyria a Iamblicha ..................... 333 D. Iamblichova metafyzika ............................................. 338

19. ATHNSK A ALEXANDRIJSK NOVOPLATONISMUS 343 A. Proklos a jeho pedchdci .............................................. 343 B. Proklova a Damaskiova realistick metafyzika ............. 347 C. Novoplatonismus v Alexandrii ....................................... 357

D. Asimilace Aristotelovy logiky ........................................ 362

Epilog. Filosofick charakteristika novoplatonismu ............. 366

R. A. Markus: Marius Victorinus a Augustin ......................... 371

20. MARIUS VICTORIOUS ................................................ 373

A. ivot a dlo .................................................................... 373 B. Trojin ontologie .......................................................... 375 C. Trojin psychologie ...................................................... 380

21. AUGUSTIN, IVOTOPISN VOD: KESANSTV

A FILOSOFIE ............................................................... 384

22. AUGUSTIN: LOVK, DUE A TLO ........................... 397

23. AUGUSTIN: ROZUM A OSVCEN ............................... 406

24. AUGUSTIN: SMYSLY A OBRAZIVOST ........................ 419

25. AUGUSTIN: LIDSK JEDNN - VLE A CTNOST . 426

26. AUGUSTIN: BH A PRODA ....................................... 443

27. AUGUSTIN: LOVK V DJINCH

A VE SPOLENOSTI .............................................. 455

I. P. Sheldon-Williams: Tradice eckho kesanskho platonismu od kappadockch Otc po Maxima a Eriugenu 471

28. VOD: ECK KESANSK PLATONISMUS .... 473

29. KAPPADOT OTCOV ................................................... 481 A. Svat Basil z Kaisareie (asi 330-379) ............................ 481 B. Svat eho z Nazianzu (329/330-asi 390) .................... 489 C. Svat eho z Nyssy (t 394) ......................................... 499

30. DIONYSIOS AREOPAGITA .............................................. 512

A. vod ............................................................................. 512 B. Katafatick theologie ..................................................... 517 C. Symbolick theologie .................................................... 519 D. Mystick theologie ..................................................... 525

31. VYROVNN S PROKLEM ............................................. 532 A. Jan ze Skythopole ......................................................... 532

6 7

. Alexandrie: Jan Filoponos ............................................. 537 C.Gaza .............................................................................. 544 D. Byzantion ..................................................................... 550

32. SVAT MAXIMOS VYZNAVA ................................... 555 A. vod ............................................................................. 555 . Trida ........................................................................... 556 C. Vn svt .................................................................... 561 D. Nahodil svt ................................................................ 562 E. Nvrat ........................................................................... 566

33. FILOSOFIE IKON ............................................................ 571 A. Pirozen obraz ............................................................. 571 B. Uml obraz ................................................................. 574 C. Funkce umlch obraz .............................................. 579

34. JAN ERIUGENA .............................................................. 584 A. vod ............................................................................ 584 B. tyi aspekty pirozenosti .......................................... 586 C. tvrt aspekt pirozenosti .......................................... 588 D. Svat Maximos Vyznava ............................................. 590 E. Dionysios Areopagita ................................................... 592 F. Primordiln piny ..................................................... 594

G. inky ........................................................................... 595 H. Nvrat .......................................................................... 597 I. Zvr ............................................................................ 600

Seznam zkratek ....................................................................... 603 Seznam literatury .................................................................... 619 Jmenn rejstk ........................................................................ 653 Vcn rejstk ......................................................................... 662 Rejstk eckch termn ......................................................... 673 Edin poznmka .................................................................... 675

1

VOD

Clem tto knihy je poskytnout obshl a pomrn podrobn pehled filosofie obdob od konce antiky po zatek stedovku. Mylen tto doby se v oblasti Stedozem a pozdji v Evrop severn od Alp for-movalo zpsobem, jen ml pronikav vliv na nai literaturu, umn, politick postoje a spoleensk instituce pinejmenm do 17. stolet, piem v uritch ohledech a v nkterch oblastech je ovlivuje do-dnes. eck filosofie v tomto obdob doshla sv zvren a mon nejvlivnj fze, t, kterou modern historikov antick filosofie na-zvaj novoplatonismem; jeho prvky si nsledn osvojili a pro vlastn cle pizpsobili id, kesan a muslimov. Bez ohledu na to, jak je pesn vztah tohoto pozdnho platonismu k Platnovm skutenm nzorm (zajmav podnty v tomto smru pedkld Merlan v prvn kapitole svho oddlu), jist je, e prv tento smr- sp ne filosofie Platnovch dialog, jak ji chpou modern badatel - byl urujc pro psoben platonismu v umn, literatue, theologii a filosofii a do 19. stolet (nkdy i pozdji). Tento mylenkov pstup i jeho rozmanit theologick promny si tedy zaslou hlub zkoumn, jeho se mu v poslednch letech tak dostv. Velk oiven prodlala pedevm novoplatnsk a patristick studia - dokonce natolik, e st tto knihy bude v dob, kdy se dostane ke tenm, ji nutn zastaral. Pesto bychom se mli pokusit se o souhrnn pehled; ada odbornch materil je toti pstupn pouze pslunm specialistm, a navc zkoumn tohoto obdob pekrauje hranice ady vdnch obor, a proto zvl tce sn dsledky akademickho katulkovn.

Jednm z cl tto knihy je zproblematizovat vechny zobecujc pstupy k mylen tchto stalet - co je velmi nalhav kol. O d-nm historickm obdob se toti mahem nepron tolik neopodstat-nnch generalizac. Pokusili jsme se proto pedvst dobov filosofic-

8 9

1. vod L vod

k a theologick systmy ve v jejich spletitosti a promnlivosti, pedevm ve snaze nastnit, kolik rznch vc se me mnit term-nem platonismus" i kesansk platonismus". Samozejm jsme pispvatelm nevnucovali dn jednotn nzor, a nesnaili jsme se ani urit njakou striktn formu vkladu pro vechna rozmanit tmata. Nutn dochz k tomu, e rzn oddly tto pruky pojednvaj o shodnch nebo zce spznnch tmatech odlinm zpsobem a z odlinho hlediska. Tam, kde k tomu dolo, anebo kde se mi z ja-khokoli jinho dvodu zdlo uiten, aby ten porovnal pase z rznch oddl, jsem do poznmek zaadil kov odkazy vydavatele. Tato zmrn rezignace na prosazen zjednoduen nebo umlho souladu in kol sepsat vodn kapitolku jet obtnjm ne ob-vykle. Pokusm se zde proto jen nartnout obsah knihy a naznait hlavn zjmy a postoje filosof a theolog zkoumanho obdob, stejn jako nkter vraznj shody a rozdly v jejich uvaovn. Pokud snad pi tto snaze opt sklouznu k zobecujcm prohlenm, jim mla prv tato kniha zabrnit, bude alespo ihned po ruce opravn prostedek: etba pslunch kapitol ihned zajist nutn vhrady, vjimky a upesnn.

Prvn st, ji napsal P. Merlan, l sloit vvoj eck filosofie, kter od Platna a Aristotela nakonec dospl a k Piotinovi. Nachz-me tu kompletn vklad stedoplatonismu a pozdnho pythagorejstv, co jsou filosofick smry, jejich pm a nepm vliv ml mon vt dosah ne psoben samotnho Pltina. Toho si lze vimnout ji v nsledujc sti o Filnovi a potcch kesanskho mylen, jejm autorem je H. Chadwick. Zde sledujeme idy a kesany, jak dlouho ped Pltinem pejmaj eck mylenky a pizpsobuj je svm potebm. Cel oddl kon vkladem nauky kesana rigena, Pltinova starho souasnka a zejm ka tho uitele - Ammnia Sakky; jeho uvaovn se v jistch ohledech shoduje s Pltinem, ale v jinch se zsadn li. Tet st, jejm autorem jsem j sm, je vnovna samotnmu Piotinovi jakoto stedn a dominantn postav a nejvtmu filosofovi celho tohoto obdob - co ale neznamen, e bychom vechny pozdj filosofie mohli jednodue prohlsit za odr-dy pltinovskho novoplatonismu. Merlan ve svm textu dostaten jasn prokzal, nakolik Pltinos zvisel na star eck filosofii. (Obecn se v tto knize pistupuje k Piotinovi s pedpokladem, e jde o autentickho eckho filosofa, nikoli o pznivce orientlnho my-

len nebo o gnostika.) Ve svm vkladu jsem se proto pokusil pedlo-

it ucelen nrys jeho filosofie, nepetovan odkazy ke starmu i

pozdjmu mylen. Tomu vak pedchz strun vklad jeho ivota

a zpsobu vuky; Pltinos byl toti postavou vnitn soudrnou, u n

ivot a mylen souvisej natolik zce, e porozumt jednomu bez

uritch znalost druhho je velmi obtn. S Pltinem dospvme do

3. stolet po Kr. Nsledujc st, j pispl A. C. Lloyd, dovd pbh

pohanskho novoplatonismu k jeho zvru, tedy do 6. stolet. Ze vech

st tto knihy bude mon prv tato nejzajmavj pro ty, kdo se

profesionln zabvaj filosofi v modernm smyslu slova, a nikoli

theologi. Poskytuje dobr dvody pro revizi nkterch nzor na tyto

donedvna dosti opomjen a podceovan filosofy, k nim patil

Iamblichos a jeho nsledovnci.

Pozdj novoplatnsk koly pedstavovaly pohansk enklvy

uprosted svta, je se - alespo oficiln - stval vlun kesan-

skm. Peily a do doby, kdy byly v Ravenne a Konstantinopoli

postaveny prvn velk byzantsk kostely. Nsledujc ti sti se zab-

vaj vhradn kesanskm mylenm. Prvn z nich sepsal R. A. Mar-

kus a jejm tmatem je Marius Victorinus a Augustin. Nkter tene

mon pekvap, e Mariovi, obvykle zmiovanm pouze jako druho-

ad postava v Augustinovch ivotopisech, je vnovna samostatn

kapitola. Donedvna byl pehlen, nebo jen velmi mlo lid vynalo-

ilo potebn (a znan) sil nutn k tomu, abychom mu porozumli.

Avak prvotdn vydn Henryho a Hadota1 ukzalo, e jde o velmi

originlnho a pozoruhodnho filosofickho theologa, kter pizpso-

bil novoplatnsk spekulace kesanskm potebm. Dleit msto,

je jsme v tomto svazku vyhradili Augustinovi, samozejm nevya-

duje dn vysvtlovn ani obhajobu. Jemu vnovan kapitoly sice

nepodnikly dn uml a anachronick pokus oddlovat jeho filo-

sofii" od jeho theologie", nicmn sousteuj pozornost na ty sti

jeho rozshlho a mnohostrannho mylen, je mohou bt zajmav

pro filosofy. Augustin doshl nesmrnho vlivu, ale nepronikl na

kesansk Vchod, s nm neml dn vraznj kontakt a kter

ponaje 4. stoletm sledoval v oblasti spekulativn theologie drhy

1 Marinus Victorinus, Trait thlogiques sur la Trinit, vyd. P. Henry - Hadot.

10 11

/. vod /. vod

znan odlin od cest Zpadu. Nsledujc st z pera I. P. Sheldon-Williamse popisuje vvoj eckho kesanskho platonismu od 4. po 9. stolet. Mnoh z toho, co uvd, bude krom nkolika mla specia-list pro tene nov, zvlt pokud jde o dsledky rozen spis Dionysia Areopagity. V posledn kapitole tohoto oddlu je pedveden Jan Eriugena, osaml a tajupln postava karolnskeho obdob, v n-leitm kontextu postareopagitsk eck kesansk theologie, m je mnoho tajemnho s spchem vysvtleno.

Dobrm vchodiskem k vaze o rysech, kter tito etn a rznorod filosofov a theologov snad sdlej, je zamylen nad tm, co vlastn slovem filosofie" mnili. Jejich pojet se podstatn liilo od toho, co za svou profesn innosti povauj filosofov dnen doby. Pesto i dnes bn lovk nkdy mlhav oekv, e mu poskytnou filoso-fickou radu tradinho druhu, a dv najevo nevoli a div, kdy mu filosofov - v naprost shod se svmi pedpoklady - sdl, e nic podobnho nen jejich clem; vodtka, je postrd, pak hled na Vchod nebo na Zpad, nkdy ve velmi zvltnch a neakademic-kch oblastech. Pro vtinu myslitel starovku - pinejmenm po-naje Platnem a zcela jist v obdob, jm se tu zabvme - znamenala filosofie (jak ve vztahu k Augustinovi uvd Markus) vezahrnujc aktivitu tkajc se veho, co m njak vznam pro dosaen konenho cle lidskho ivota".2 Tm se vysvtluje siln draz na etiku a velmi tsn sept mezi filosofi a nboenstvm, kter modernho lovka znekliduje a kter nachzme tm u vech myslitel tto doby - u eckch pohan, stejn jako u stoupenc zjevench nboenstv. Tento obecn zklad byl samozejm sluiteln s mnoha rznmi postoji k nboenskm zjevenm a prak-tikm a jakkoli zobecovn je tu zvl nebezpen. Dokonce ani pozdn novoplatoniky, tedy Iamblicha a jeho nsledovnky, nelze od-bt -jak se to dodnes asto stv - obecnmi poznmkami o poveri-vosti a padku racionalismu. Jasn to ukazuj Lloydova tvrzeni o vztahu jejich filosofie k jejich nboenstv, je v tto otzce pat k nejpounjm pasm z cel knihy. 2 Vrazn mravn a nboensk zjmy vtiny filosof zkoumanho obdob nm vak napklad umouj lpe pochopit, pro kesan v tom, co my nazvme theo-

logi, spatovali vy formu filosofie, a pro tedy bylo pi sestavovn

plnu tohoto svazku zcela vyloueno, abychom ob disciplny"

hledn oddlili a theologii odsunuli stranou.

Kdy se vak podvme na myslitele tohoto obdob z vt blzkosti,

zjistme, e se jim dailo spojovat ctu k autoritm s nesmrnou vol-

nost spekulace. Uebnicov scholastika" - bezmylenkovit pa-

poukovn posvtnch formulek - je kupodivu vzcn, a to i mezi

pozdnmi novoplatoniky. Jeden dvod - pro modernho badatele dosti

zneklidujc - tkv v tom, e k dokumentm, kter povaovali za

autoritativn, pistupovali zcela neodborn a ahistorick. Dobrm p-

kladem je Pltinovo vyuvn Platna nebo Filnova exegeze idov-

skch psem.3 Dalm dvodem je obtn srozumitelnost samotnch

autoritativnch dokument, v nich nedostatek systmu nkdy pmo

bije do o - a u jde o Platnovy dialogy, nebo o idovsk a kesan-

sk psma, ani nemluv o Chaldejskch vtbch, kter jsou - eeno

mrnji, ne by si zaslouily - zmrn trkovit. Ve zkoumanm

obdob jakoto celku pevld urit druh filosofie, a to pozdn plato-

nismus. (Merlanv vklad ukazuje vzjemnou provzanost stedn-

ho" platonismu a pozdnho pythagorejstv i nvaznost novoplatonis-

mu na oba tyto smry.) Nkdy vak musme konstatovat ir

konformismus, kdy ci jednodue reprodukuj nauku svho uitele.

Snad nejvt pklon ke konformit je zejm u pozdnch pohanskch

novoplatonik. Jak ukazuje Lloyd, jejich zvislost na Piotinovi je

nepochybn vt, n si nkte badatel mysleli.4 Pltinos vak pro n

nebyl autoritou" - tou byl sp Iamblichos. Tato kniha dokld Plti-

nv klov vznam a dalekoshl vliv na mylen celho obdob,

avak bhem pozdjch stalet byla jeho presti a proslulost spe

prmrn (pokud se o nm vbec vdlo). A za svj vliv tak nevdil

vhradn novm doktrinlnm prvkm; tvrdit, e ve filosofii zahjil

novou linii, by bylo pehnan. Merlan ukazuje nvaznost jeho mylen

na postoje jeho pedchdc. Oslniv jasnost a koherence jeho filosofie

jist sehrla dleitou roli, ale jet podstatnj byla mon barvitost

a zancen, je do platonismu vnesl tm, e jej promyslel ve svtle

2 Viz ne V, kap. 21, str. 387.

12

3 Viz ne III, kap. 13, str. 250-251, a II, kap. 8, str. 161-164. 4 Viz ne IV, kap. 17.

13

1. vod /. vod

vlastn zkuenosti - nejen zkuenosti splynut s Jednm, ale tak on

stejn hlubok zkuenosti, kter formuje jeho popis inteligibilnho

svta - zkuenosti transcendentnho j splynuvho s archetypln

jednotou vech vc. Tyto dv zkuenosti z nho in jedinenou auto-

ritu v tradici evropskho mylen, a pestoe nemme dn spolehliv

doklady o jakmkoli indickm vlivu na jeho filosofii, pivd ho v

nkterch ohledech do blzkosti indickho mylen.

Kdy se obrtme k idm a kesanm ze zkoumanho obdob,

nalezneme u nich dal originln prvek, jm bylo napt mezi pla-

tnskou filosofi a zjevenm nboenstvm. Dobr pklady rznch

zpsob, v nich je rozvinut, lze najt v Chadwickov kapitole o Fil-

novi, v Markusov vkladu o Mariu Victorinovi a v pojednn Shel-

don-Williamse o eckm kesanskm platonismu.5 Toto napt do

znan mry objasuje nevdan rozsah a rozmanitost toho, co se

mlhav nazv kesansk platonismus" - rozmanitost, kterou nae

kniha bohat dokld. Dochz k neustlm rozchodm a reakcm,

asto velmi vznamnm. Zvlt pozoruhodn, i kdy mlo znm, je

reakce kesanskho Vchodu na Proklv vliv, popsan Sheldon-Wil-

liamsem.6 eck kesansk platonismus je rznorodj ne latinsk.

Nenajdeme tu dnou vlunou dominantn postavu. Na Zpad

vechny pevyoval Augustin a ml rozshlej i hlub vliv ne jak-

koli eck kesansk myslitel, i kdy ani zde nelze tvrdit, e by

naprosto ovldl mylen latinskho kesanstva.

Jeden stet v rmci kesanskho platonismu je vjimen pozoru-

hodn a zaslou si zvltn zmnku. Vedl k mnoha originlnm speku-

lacm, pramenil z rozpor, jejich koeny sahaj do hloubky platnsk

i kesansk tradice a je zejm na nkolika mstech tto knihy. Jedn

se o stet mezi tendenc provst ostr rozlien mezi duchem" a lt-

kou" i du" a tlem" a snahou piknout tlu, hmotnmu svtu,

asu, zmn a djinm relnou nboenskou a mravn hodnotu. Jak-

koli zobecovn je tu zvlt obtn a nebezpen. Augustin se

pmo i nepmo vyslovil pro oba smry a nezapad do dnho

obecnho klasifikanho schmatu, i kdy jeho vliv na Zpad obecn

thl k dualismu. Pokud jde o eky, kappadot Otcov obvykle rozli-

uj mezi duchovnem a ltkovost velmi oste. Avak ekov z doby

po Areopagitovi, zvlt Maximos Vyznava, vyvjeli v celm zkou-

manm obdob tu nejsoustednj snahu nalzt v pohybu nvratu k

Bohu msto pro tlo, tlesn pohyb i as a vykzat je jako svat.

ekov z doby po Areopagitovi vyuvali pi budovn svho pozi-

tivnho pohledu na hmotn svt v mnoha ohledech Aristotela. To ns

pivd k poslednmu bodu, kter je teba uvst, mme-li se vyhnout

zvlt povrchnmu a mylnmu zobecnn, je bvalo v uritch kru-

zch velmi oblben, toti k vyhlaovn protikladu mezi kesan-

skm aristotelismem" 13. stolet a platonismem" starch kesan-

skch myslitel. Merlanv oddl ukazuje, jak zk, i kdy nkdy

problematick, byl od samho potku vzjemn vztah platonismu a

aristotelismu. Novoplatonismus obsahuje siln aristotelsk prvek, i

kdy Pltinos Aristotela asto oste kritizuje.

5 Viz ne II, kap. 8; V, kap. 20; VI, kap. 28. 6 Viz ne st VI, kap. 31.

14 15

st prvn

eck filosofie od

Platna k Piotinovi

P. Merlan

2 STAR

AKADEMIE

A. vod

Termnem novoplatonismus" se obvykle oznauje reinterpretace Platnovy filosofie u Pltina a pozdjch platonik. Toto oznaen je mrn matouc,1 nebo me jednak navdt k domnnkm o zsad-njch rozdlech mezi Platnovou a Pltinovou filosofi, ne o ja-kch mme doklady, jednak snadno zastr dluhy, jimi je Pltinos zavzn starm platonikm, zvlt star Akademii a platonismu z obdob mezi prvnm stoletm p. Kr. a jeho vlastn dobou (co je perioda asto oznaovan jako stedn platonismus nebo ra ped n-stupem novoplatonismu), a konen sugeruje pedstavu, e platonis-mus po Piotinovi nese bez vjimky pee Pltinovy filosofie, zatmco v mnoha ppadech psobil na ostatn platoniky jen ve velmi ome-zen me.2

V hlavn sti nsledujcho vkladu se ovem zamme na ony platnsk a po-platnsk nauky, je Pltina podle veho rozhoduj-cm zpsobem ovlivnily a jejich znalost nm pomh nahldnout jeho filosofii v historick perspektiv. Nehodlme se pokouet o ur-en prapvodnch zdroj tchto nauk anebo o rekonstrukci syst-m, z nich se dochovaly jen zlomky; a nemme tak v myslu sou-peit se soupisem pramen". Pedlome jen vklad tch klovch filosofickch nauk, kter se nm explicitn dochovaly a o nich

Tak jako tak jde o modern vraz. Pltinos se prohlaoval za pravover-nho platonika; viz Enn. V,l[10],8; VI,2[43]; VI,3[44],5. A po stalet mu tento nrok nikdo neupral.

2 Srv. F. berweg - K. Praechter, Grundri der Geschichte der Philoso-phie, str. 601.

19

/. eck filosofie od Platna k Piotinovi

Pltinos nepochybn anebo tm jist vdl.3 Rmec nm poskytnou

tyi pase z Porfyriova ivota Pltina. Porfyrios jednak uvd, e

Pltinovy spisy obsahuj stoick a peripatetick nauky a e se v nich

zhutn nachz cel Aristotelova Metafyzika.* Za druh nm

Porfyrios k, e se v Pltinov kole etli tito autoi: Severos,

Krnios, Nmnios - tm bychom mli kat platonici anebo pytha-

gorejci; dle Gaios a Attikos - ty bychom mli povaovat za plato-

niky; a z peripatetik Aspasios, Alexandras - co je samozejm

Alexandras z Afrodisiady - a Adrastos.5 Za tet Porfyrios cituje

Longinv nzor na Pltina, podle nho Pltinos pedil ostatn iitele

pythagorejskch a platnskch nauk, jako byl Nmnios, Krnios,

Moderatos a Thrasyllos.6 Za tvrt Porfyrios zmiuje, e Pltinos

asto vyvracel gnosi.7

B. Platnova filosofie podle Aristotela

Ony klov aspekty platonismu, kter pely do Pltinova systmu,

nejlpe pochopme tehdy, vyjdeme-li z rys, je Aristoteles uvd jako

hlavn charakteristiky Platnovy filosofie.8 Podle Aristotelova vkladu

Platn nestav na (Pltinem bezvhradn pijman9 a vti-

3 Srv. H.-R. Schwyzer, heslo Pltinos, in: RE XXI/1, 1951, zvi. si. 547-554, 572-581; W. Theiler, Plotin und die antike Philosophie, str. 209-225.

4 Porfyrios, Vita Plotini, 14. 5 Tarnt. 6 Porfyrios, Vita Plotini, 20. O Gaiovch, Aspasiovch a Thrasyllovch

filosofickch nzorech bohuel skoro nic nevme. (K Thrasyllovu ivotu viz F. H. Cramer, Astrology in Roman Law and Politics, str. 92-108.)

7 Porfyrios, Vita Plotini, 16. K Piotinovi a gnosticismu viz III, kap. 12, str. 240-241, a kap. 15, str. 279-281.

8 Vtinu pas nyn shromdil K. Gaiser, Piatons ungeschriebene Lehre. Svou interpretaci spolu s H. J. Krmerem, Arete bei Platon und Aris toteles, stav na Aristotelov vkladu Platna. Velmi poun a ponkud opo mjen rozbor nabz R. Heinze, Xenocrates, str. 10-47.

9 Pltinos, Enn. I,l[53],7; III,6[26],6; IV,8[6],4; V,3[44],3. K proti-

2. Star Akademie

nou platnskch dialog zdnliv dosvdovan) dichotomii mezi

smyslov vnmatelnmi vcmi a inteligibiliemi, tj. idejemi - piem k

tomuto dlen pat distinkce mezi dvma zpsoby poznn, toti

smyslovm vnmnm, jeho plodem je pouh mnn, a noein, kter

vede k pravd -, nbr na rozdlen skutenosti do t sfr: na ideje

(inteligibilie), na matematick entity a vci hmotn (smyslov vn-

mateln). Tuto horizontln" trichotomii doprovz vertikln" dua-

lismus nejvych princip, tj. Jedna a Neurit dvojice. Vzjemnm

psobenm tchto princip se vytvej" ideje (je pr Platn tak

uritm zpsobem oznauje za sla), a jeliko ideje jsou pinami

veho ostatnho, oba poten principy se stvaj veobecnmi

pinami.10 Aristoteles je pirovnv k formln a ltkov pin

svho vlastnho systmu" a v jistm pohledu t splvaj s principem

dobra a zla.12

Tnem spe kritickm neli ist referentskm Aristoteles objas-

uje, e pijet tchto dvou princip povaoval Platn a platonici za

nezbytn pro vklad mnohosti. Konkrtn mli za to, e bez pijet

Neurit dvojice jakoto jednoho z nejvych princip by ve jsouc

ustrnulo v parmenidovskm Jednu.13 Pltinos vslovn uznv odvo-

zen mnohosti jako dvn a zsadn problm.14

Struktura ideje - matematick entity - smyslov vnmateln vci

nen v dnm ppad uren svvoln. Matematick entity zajiuj

zprostedkovn mezi idejemi a smyslov vnmatelnmi vcmi, nebo

s prvnmi sdlej nemnnost, s druhmi mnohost. Jsou-li tedy samotn

ideje oznaeny za sla, mus se tato sla liit od sel, je pat ke

zprostedkujcm matematickm entitm. Tento rozdl lze mon na-

kladu vnmn a mylen viz IV,4[28],12. 10 Aristoteles, Met. I,6,987bl4-29; VII.2,1028b 18-32.

" Paraleln pase uvd W. D. Ross, Aristotle's Metaphysics, koment k Mei. 987b 14.

12 Aristoteles, Met. I,6,988a7-15; XII,10,1075a35-6; XIV,4,1091b32; srv. ne, str. 33.

13 Tarnt., XIV,2,1088b35-1089a6; zde je Neurit dvojice prohlena za nejsoucno.

14 Pltinos, Enn. VI,3[44],3.

20 21


znait termnem slo-idea" nebo ideln slo".13 K typickm rysm

idelnch sel by patilo, e kad je jedinen a neskld se z

jednotek; ideln sla by tedy nebyla kvantitativn, nbr kvalitativn,

a nedala by se tedy stat.

A u Aristoteles pi svm vkladu Platnovy filosofie erp od-

kudkoli, jist je, e antit autoi ped Pltinem o sprvnosti jeho in-

terpretace nepochybovali. Bez vhn se tak pijmalo, e Aristoteles

(a Theofrastos) tyto nauky prvem pisoudil nejen Platnovi, ale tak

Speusippovi, Xenokratovi, Hestiaiovi a dalm platonikm, ne-

uvedenm jmnem. A konen se tak pedpokldalo, e hlavnm

pramenem Aristotelova vkladu byla jaksi akmasis16 i synsia"

anebo agrafai synsiai, tj. Platnova pednka i pednkov cyk-

lus s nzvem O Dobru, jej text upravil samotn Aristoteles, Speu-

sippos, Xenokrats, Hestiaios, Hrakleids a dal platonici." Ne

vichni tito platonici zastvali stejn nzory. Liili se napklad ve v-

kladu vztahu e idej a matematickch entit a u jednotlivch autor se

tak obvykle liila terminologie pro popis obou nejvych princip.

Sdleli vak pedpoklad e, kter zajiuje zprostedkovn mezi

nejvy sfrou byt, a u je j cokoli (ideje nebo matematick entity,

piem matematick entity jsou bu ideln, anebo matematick

jsoucna v bnm smyslu slova, anebo ideje ztotonn s matematic-

kmi entitami), a smyslov vnmatelnmi vcmi. Zajmavou variantu

tohoto trojnho rozdlen uvd sm Aristoteles, kdy vekerou sku-

2. Star Akademie

tenost dl na i nepromnlivho, na astronomick entity a na vci

smyslov vnmateln.20 Vichni zmnn platonici dle sdleli my-

lenku Jedna a Neurit dvojice (Aristoteles ji nazval ltkou a ostatn

j dvali jin jmna) jakoto nejvych princip, i kdy se brzy obje-

vily neshody v tom, zda by oba principy mly mt pln rovnocenn

postaven.21 Tak Aristoteles musel pomrn dlouho pipoutt mo-

nost odvozen veker skutenosti ze dvou protikladnch princip,

kter obas oznauje jako Byt a Nebyt.22

Zaveden matematick sfry jakoto stedn e mezi idejemi a

smyslov vnmatelnmi vcmi se bude mon zdt mn pekvapiv,

vzpomeneme-li si, e kdy dmirgos v Platnov Tmaiovi uvaluje

d (kosmos) na pvodn chaos (tj. na pijmajc matenou hmotu

(), zmtanou nepravidelnmi zmnami), pouv jako vzoru

ideln kosmos a vytv" svtovou dui. Toto stvoen Platn popi-

suje zpsobem, z nho nen snadn poznat, zda mluv o tom, co by-

chom obvykle nazvali du, anebo sp o jaksi matematick entit (i

pinejmenm o entit s psnou aritmeticko-geometrickou strukturou).

Krantr, tm souasnk Xenokratova nstupce v ele Akademie

Polemna, skuten interpretoval psychogonii" Tirnaia jako prostou

arithmogonii", tj. jako vyvozen" sel jakoto prvn sfry

skutenosti z jakchsi nadazench princip, kter se zjevn vztahuj k

Jednu a k Neurit dvojici.23 Jinmi slovy, v mylenkovm okruhu

platonismu dochz ke zvltnmu sblen matematick oblasti a

(svtov) due; Speusippos i Xenokrats vymezovali i popisovali dui

zpsobem, kter pedpokldal o tom, e jde o svho druhu mate-

15 Aristoteles, Met. XIII,9,1086a5; XIV,2,1088b34, 3,1090b35; XIII,7,1081a21, 8,1083b3; XIV,3,1090b33; I,8,990a30; XIII,6,1083a31; XIV.4.

16 Aristoxenos, Harmonica, str. 39 Da Rios; Simplikios, In Arisi. Phys. 151,10 Diels.

17 Simplikios, In Arist. Phys. 454,18 Diels; In Arisi. De anima, 28,7 Hayduck.

18 Simplikios, In Arist. Phys. 542,11 n., 545,23 n. Diels; Jan Filoponos, In Arist. Phys. 521,10,14 Vitelli; In Arist. De anima, 75,34 nn. Hayduck.

19 Alexandres z Afrodisiady, In Arist. Met. 56,33 Hayduck; Simplikios, In Arist. Phys. 151,6,453,28,454,19, 247,30-248,15 Diels; srv. Speusippos, zi. 33a,51 Lang; Theofrastos, Met. II. Poukaz k tto pednce je mon obsaen v Pltinos, Enn. V,l[10],5 a V,4[7],2.

20 Aristoteles, Met. XII, 1,1069a30-36. Srv. P. Merian, Aristotle's Unmo ved Movers, str. 1-30, zvi. 4 n. V zsad jde o stejn troj rozdlen jako u Xenokrata (zl. 4 Heinze), kter proto tak Platnv epistemick dualismus - nahradil trojic , , (zl. 5 Hemze).

21 Prvnm svdkem tu je pravdpodobn Hermodros (Simplikios, In Arist. Phys. 247,31-248,15 Diels), srv. A. J. Festugire, La rvlation d'Herms Trismgiste, IV, str. 307-314. Musme si uvdomit, e pokud Ne uritou dvojici ztotonme se zlem, stv se monistick vklad nauky o dvou protikladnch principech takka vylouenm. Srv. P. Merian, Monismus und Dualismus bei einigen Piatonikern, str. 134-154.

22 Srv. P. Merlan, From Platonism to Neoplatonism, str. 204 nn. 23 Pltarchos, De animae proer. II,1012d.

22 23

/. eck filosofie od Platna k Piotinovi 2. Star Akademie

matick jsoucno. Speusippos mluvil o dui jako o form toho, co se vemi smry, piem tato forma je ustavena podle matematickch pomr,24 a Xenokrats dui definoval jako slo, je mn samo sebe.25 Strun eeno, Timaios a Speusippovy i Xenokratovy nauky podle veho odkazuj k uritmu ztotonn matematick oblasti a due, a u dui chpeme jako svtovou, anebo jako individuln.26 Jak u prvn, tak u druh lze mt za to, e zajiuje zprostedkovn mezi idejemi (inteligibiliemi) a hmotnmi (smyslov vnmatelnmi) jsoucny.

Jak vztahy panuj mezi tmito rznmi oblastmi jsoucna? Aristo-teles se podle veho domnv, e ni jsou v uritm smyslu slova odvozeny i zplozeny vymi. To je zvl pekvapiv u smyslov vnmatelnch vc. Z pohledu vtiny novodobch myslitel maj ideje, matematick entity anebo nejvy principy - existuj-li vbec - pouze ideln byt, a nemohou tedy zpsobit, aby nco jinho zskalo asoprostorovou existenci. (Vtina novovkch autor jsou aristotelici v tom smyslu, e ndavkem k tmto idelnm principm a pinm nebo namsto nich vyaduj tak hybnou pinu; bez n se ze zmnnch princip neme ani v nejdivoej fantazii vyvinout nic relnho", tj. existujcho v prostoru a v ase.) Nelze vak nenabyt dojmu, e akademick systm odvozovn" ml tak i onak objasnit vznik veho - vetn asoprostorovch jsoucen - bez zsahu psobc hybn piny.27 Theofrastos28 kra platoniky, kte nepedloili podrobn vklad tohoto odvozen, zatmco Platna a Hestiaia chvl za to, e se o nj vbec pokusili.

Zd se zejm, e akademick systm odvozen se v mnoha ohle-dech podob Pltinovu systmu emanace.29 Hlavn rozdly jsou dva.

24 Zl. 40 Lang. 25 Zl. 60 Heinze. 26 E. Zeller, Die Philosophie der Griechen in ihrer geschichtlichen Ent

wicklung (= Die Philosophie der Griechen), 11,1, str. 780-784. 27 P. Merlan, From Platonism to Neoplatonism, str. 197-201. Viz nap

klad Aristoteles, Met. VJ.1,2,1028b 18-27; De caelo, III,l,299a2-300al9; Theofrastos, Met. 12-13.

28 Theofrastos, Met. 11.

V akademick soustav sice Jedno oividn pat mezi nejvy prin-

cipy, ale nezd se, e by bylo vlunm nejvym principem; vdy se

toti o nm mluv v souvislosti s Neuritou dvojic, a u s nm tato je,

i nen pln koordinovna. Za druh, nejvy sfra jsoucho, tj. ideje

(ideln sla, inteligibilie), zhruba odpovd Pltinov druh

hypostazi, tj. intelektu,30 a sfra smyslov vnmatelnch vc nachz

tak v soustav hypostazi pslun protjek, avak u Pltina se mezi

obma hypostazemi nachz due, nikoli hypostaze matematickch

entit.31

C. Nkolik poznmek k teorii idej v Platnovch dialozch: Jedno a Dobro

Rozpoznat v idejch, jak je popisuje Platn ve svch dialozch (tj. jako

vn paradigmata, na kter due patila ped svm vtlenm), ony

ideje, kter l Aristoteles a kter jsou odvozeny ze dvou nejvych

princip, take obsahuj Neuritou dvojici (ltku) atd., je dosti

nesnadn. Ideje z Platnova dochovanho dla nad sebou nemaj dn

nadazen princip a nevykazuj dnou strukturu ani uspodn. Z

tohoto pravidla vak nachzme vjimku: v stav je idea Dobra

vyzdviena nad ostatn ideje.32 Urit aspekt tto nadazenosti je vy-

jden tez, e tato svrchovan idea stoj mimo" oblast byt (sia) i

nad" n. Tato formulace je zarejc, nebo v Platnovch dialozch

29 L. Robin, La thorie platonicienne des Ides et des Nombres d'aprs Aristote, str. 600.

30 Takto budeme pekldat vraz . Slovesu pak bude odpov dat vraz intelektivn nahlet", pop. nahlet intelektem". [Pekladu jako intelekt uvme v souladu s anglickm originlem ( = Intelligence, Intellect) i v etin, a to i tam, kde se v zavedench eskch pekladech Pla tna a Aristotela uv vrazu rozum", abychom tak zachovali souvislost mezi Platnovmi a Aristotelovmi pojmy a jejich novoplatnskm vkla dem, kter stoj v centru celho tohoto svazku. - Pozn. red.]

31 Srv. P. Merlan, Zur Zahlenlehre im Platonismus (Neuplatonismus) und in Sefer Yezira.

32 Platn, Resp. VI,509c.

24 25


jsou obvykle vechny ideje prezentovny jako skuten jsouc - na rozdl od vc, kter pat do oblasti smyslov vnmatelnho. Zmnn pas nicmn zstv u Platna izolovan. Je zbyten zdrazovat, e pro Pltina m zsadn vznam. Pltinos ztotouje sv Jedno s Dobrem a pozved je nad byt.

Zd se, e Platnovi bylo ciz tak odvozovn smyslov vnmatel-

nch vc z inteligibili - ale opt je tu vjimka. V Zkonech33 nach-

zme zvltn popis procesu vznikn (geneze). Geneze veho jsoucho

se odehrv tehdy, kdy potek" zan narstat, take pekro do

druhho rozmru a odtud do dalho; jakmile doshne t rozmr,

stv se vnmatelnm pro ty, kdo jsou schopni smyslovho vnmn.

Tento druh zmny a promny ustavuje veker vznikn. Zde Platn

podle veho skuten odvozuje smyslov vnmateln jsoucna z mate-

matick sfry a pekvapiv to in s podtnem, e jde o cosi samo-

zejmho. I tato pas vak zstv v Platnov psemnm dle osa-

mocen a nenachzme o n zmnku u Pltina.34

Kdy Platn k, e ideje jsou skuten jsouc, vdy tm implikuje,

e jsou nemnn (nepohnut). Ale opt je tu vjimka, toti dialog

Sofists. Zde se hlavn mluv nhle obrac proti tm, kdo si mysl, e

idejm schz intelekt (ns), zmna (pohyb) a ivot.35 Opt plat, e jde

o izolovanou pas (a mnoho souasnch odbornk se ji sna zbavit

jejho pekvapujcho rzu, kdy skuten smysl vroku hledaj v tezi,

e zmnu - i pohyb - je nutno zahrnout do oblasti existence, kter

obsahuje jak ideje, tak smyslov vnmatelnou realitu).36 Pro Pltina (a

vtinu jeho nsledovnk) m tato pas klov vznam. Temi

hlavnmi vlastnostmi druh hypostaze se stv byt (ideje), in-

telektivn nahlen (noein, tj. ne-diskursivn i intuitivn mylen)

33 Platn, Leg. X,894a. 34 Tuto pas rozebr napklad F. M. Cornford, Plato and Parmenides,

str. 14 n. a 198. K principu odvozen se mon budou pzniv stavt tak myslitel sympatizujc s bergsonismem: hmota (materiln, asoprostorov skutenosti) je dsledkem ztrty vzmachu v duchu.

35 Platn, Soph. 248e-249b. 36 Viz napklad F. M. Cornford, Plato's Theory of Knowledge, str.

244-247. Naproti tomu viz C. J. de Vogel, Platon a-t-il ou n'a-t-ilpas intro duit le mouvement dans son monde intelligible?, str. 61-67.

a ivot37 - co je trida, kterou bychom ppadn mohli odvodit i z

Aristotelova vroku ve vkonu je ivotem",38 pokud si za-

pamatujeme, e u Aristotela je ns co do sv innosti toton s inte-

ligibiliemi a e u Pltina se inteligibilie rovnaj idejm, tedy tomu, co

jest.39

Platn tedy pisuzuje pohyb, ns a ivot tomu, co skuten jest, a

nsledn podv vet pti hlavnch rys, kter jsou pro ideje kon-

stitutivn: jedn se o byt, pohyb, klid, totonost a rznost.40 Tchto

pt kategori" - namsto Aristotelovch deseti - Pltinos vyhls za

podstatn pro i inteligibili v irm smyslu.41

Pro Pltina m velk vznam jet jedna pas ze Sofisty. Aby

mohl Platn zavst do sfry skuten jsoucho ivot, ns a pohyb,

vzn enickou otzku: Lze se domnvat, e to, co skuten jest, je

neiv, nenahl intelektem a je vzneen nehybn (semnon kai ha-

gion)V2 Pltinos tyto dky pekvapiv interpretuje v tom smyslu, e

vlastnosti, je podle Platna nelze pisoudit skuten jsoucmu, maj

vystihnout povahu toho, co se nachz nad bytm.43

Ji jsme uvedli, e v idejch, jak je l Platnovy dialogy, je obtn

poznat ony ideje, kter by mly bt odvozeny z Jedna a Neurit

dvojice. Jako most mezi obma pojetmi by ovem mohl slouit dialog

Filbos. Zde,44 jak se zd, jsou ideje nejdve zavedeny jako hendy i

mondy. (Pinejmenm jde o jednu z monch interpretac; druh

vklad by znl, e termn monda a henda odkazuje ke vemu

jsoucmu.) To nm pipomn, e Platn skuten ideje vdy

prezentoval jako jedno" nad mnoha" smyslov vnma-

37 Nap. Pltinos, Enn. I,6[l],7; III,6[26],6; V,4[7],2; V,6[24],6. 38 Aristoteles, Met. XII,7,1072b27. 39 Srv. P. Hadot, tre, Vie, Pense, chez Plotin et avant Plotin, str.

107-157. 40 Platn, Soph. 254b-255e. 41 Pltinos, Enn. VI,2[43],7-8. 42 Platn, Soph. 248e-249a. 43 Pltinos, Enn. VI,7[38],39. Tuto Pltinovu interpretaci rozebr K.-H.

Volkmann-Schluck, Plotin als Interpret der Ontologie Platos, str. 130-135. 44 Platn, Philb. 15a-c, 23c.

26 27


telnmi vcmi; nabz se tedy chpat termny monda a henda ve

vztahu k idejm prv v tomto smyslu. Platn ovem nsledn zavd

tak termny mez" a neomezen" a vyjaduje se o nich zpsobem

umoujcm takov vklad, podle nho by prv mez a neomezen

pedstavovaly nejvy principy veho, tedy i samotnch idej.

Ztotonme-li nyn mez a neomezen s Jednm a Neuritou dvojic,

pak by nm Filbos umonil nalzt podobnost mezi obma aspekty

teorie idej.45

Pltinos je samozejm s Platnovm Filbem (viz Brhierv rej-

stk) obeznmen stejn dvrn jako s Aristotelovm vkladem Pla-

tna.46 Nic nenasvduje tomu, e by Aristotelovo pojet pmo vylu-

oval, i kdy dualismus, kter je v nm zdnliv obsaen, pro nho

musel bt nepijateln. Lpe to pochopme pi rozboru Pltinova po-

jmu ltky (ne, str. 34). Nelze vak pochybovat o tom, e se je snail

njak zaadit do svho systmu - napklad tm, e lohu Neurit

dvojice pikl cel druh hypostazi, zatmco roli Platnova Jedna po-

nechal vlastnmu Jednu.47 Podv tak uritou reinterpretaci Platnova

dualismu. Ne tak uvidme (a ji jsme to naznaili, viz ve, str. 23),

e nebyl prvn, kdo se o to pokusil.

Pojem Jedna se navc vyskytuje v Zkonech i v Epinomid.

(Otzka pravosti Epinomidy nen v tomto kontextu relevantn; ada

myslitel z obdob mezi Platnem a Pltinem ji za autentickou pova-

ovala, zatmco druz ji pipisovali Filipovi z Opntu, co ale stailo

na to, aby se povaovala za autoritativn.) Nen zcela jasn, zda tento

pojem odkazuje k jednot ideje v protikladu k mnohosti smyslov

vnmatelnch vc, anebo zda m postihnout urit druh jednoty (n-

jak Jedno) nadazen idejm. Kdy ns tedy Epinomis vyzv, aby-

chom pi kadm zkoumn hledali Jedno, a slibuje nm, e a sami

45 Viz nap. Plato, Philebus and Epinomis, pel. A. E. Taylor, str. 48 n. Podle veho se o podobn dkaz pokusil Porfyrios ve svm komenti k Fil- bovi, viz Simplikios, In Arisi. Phys. 454,19-455,16 Diels.

46 Stejn jako Alexandres z Afrodisiady, lnArist. Met. 52,10-56,35 Hay- duck; srv. nap. Simplikios, In Arisi. Phys. 453,19454,16 Diels.

47 Pltinos, Enn. V,4[7],2. Z Jedna a Neurit dvojice tak odvozuje sla a ideje (tamt.).

48 Platn, Leg. XII,962e-965e.

doshneme jednoty, budeme s to spatit Jedno, v em tkv nejvy

kol lovka,49 domnvme se, e pojem Jedna hraje v Platnov filo-

sofii vznamnou roli, kter se neomezuje na urit rys idej v proti-

kladu ke smyslov vnmatelnm vcem.

V Parmenidovi50 hraje pojem Jedna hlavn roli zcela nepochybn.51 V

tomto dialogu se dokazuje, e a o Jednu tvrdme, e je (nebo nen)

mkoli, vdy se zapleteme do spor a paradox. Jeden z paradox

tkv v tom, e pokud Jedno existuje, nelze je nijak pojmenovat ani

poznat - a myslet si nco takovho je vyloueno. Rozbor Jedna je

ovem v Parmenidovi natolik zen, e bychom cel text mohli po-

kldat za pouh cvien v eristice, je se nezabv skutenostmi, nbr

przdnmi pojmy. Pltinos je prvn (nebo jeden z prvnch; viz ne,

str. 112), kdo Parmenida interpretuje jako dialog, kter zcela vn

pedkld popis Jedna jakoto nejvy skutenosti.52 Ve zmnn

tvrzen o nepoznatelnosti Jedna by tak vyjadovalo autentick

agnosticismus, odpovdajc povaze Jedna.53

Souhrnn lze ci, e Jedno se v Platnovch dialozch objevuje, ale

jaksi pzran".54 Pltinos tomuto pzraku vdechne ivot. Nezd se,

e bychom tento krok mohli odmtnout jako zcela neoprvnn.

49 Platn, Epin. 986d, 991e-992b. Tuto pas cituje Pltinos: Enn. VI,9[9],3. Jin citt, jen pochz z dialogu Epinomis, je v Enn. VI,7[38],11. Viz H.-R. Schwyzer v hesle Pltinos, in: RE XXI/I, 1951, si. 551.

50 Zvi. Platn, Parm. 137d-142a. 51 Pedvst Parmenida jako zdroj Pltinova pojmu Jedna se s dokonalou

jasnost podailo E. R. Doddsovi, The Parmenides of Plato and the Origin of the Neoplatonic One", str. 129-142. Jako klov pase uvd: 137d-e, 138a, 139b, 139e, 149b, 140d, 141a, 141e, 142a, 144b, 145b, 145e, 146a. Srv. t Brhier k Pltinos, Enn. V,3[49]; V,5[32]; VI.4-5[22-23]; VI,7[38].

52 Jet Albinos tento dialog povauje za pedehru ke skutenmu filoso fickmu studiu, viz Eisagg, 3; Didasc. 4.

53 Viz nap. Pltinos, Enn. VI,7[38],32. 54 Srv. ovem H.-J. Kramer, Arete bei Platon und Aristoteles, str.

487-505.

28 29


Parmenids je pro Pltina klov jet v jednom ohledu, toti pro-

to, e zavd pojem (a problematiku) nerozdlen ptomnosti ideje v

tom, co je mnoh.55

Zmnili jsme se u o Platnov akroasis o Dobru (viz ve, str. 22).

Musme tu uvst jednu konkrtn pas, toti zvr i vyvrcholen

pednky. Prokzat jej vztah k nauce o dvou protikladnch prin-

cipech nen snadn. Na zvr pednky (anebo v zvren shrnujc

formulaci; viz ne, str. 122) pr Platn prohlsil, e Dobro je Jedno.56

Pojem Jedna zde opt vystupuje vlunm zpsobem. K pslun

pasi se jet podrobnji vrtme.

D. Platnova kosmogonie a psychologie

Nyn obrtme pozornost k jinm naukm z Platnovch dialog. Je-din Timaios se pln vnuje jednomu z stednch tmat pedskra-tovskch filosof - kosmogonii. Podle Tmaia je svtov d (anebo n uspodan svt) dlem jakhosi boha, jemu Platn k dmir-gos, emeslnk". Dmirgos je pr dobr a tvrd se o nm, e kdy se rozhodne vytvoit uspodan svt, dv se na ideln vzor, nazvan ivot i iv bytost, jen v sob obsahuje ideje (a v tomto pohledu" je dmirgos oznaen za ns), a pot uin jeho obraz z ji existujcho chaosu, jej Platn nazv prostor, chva i pjemky-n.57 Protoe tento obraz m bt tak iv a nadn intelektem a protoe intelekt se me vyskytovat jen v dui, utvo dmirgos svtovou dui z ltky, jej sloky se nazvaj nedliteln", to, co je na tlesech dliteln", toton" a rzn". Nato vytvo prvky tm, e vlo geometrick tvary na jejich prvopoten zklady, je jsou ptomn ji v chaosu, vystav z nich tlo svta a obal je svtovou du; tak vytvo uspodan svt, kter je ivou bytost.58

55 Platn, Parm. 131b; srv. Pltinos, Enn. VI.4 a 5. 56 Aristoxenos, Elem. harmon. str. 39 n. Da Rios. 57 Platn, Tim. 28c-30d, 39e. 58 Tamt., 34b-35a.

2. Star Akademie

Kdy nsledn vytv rozlin tvory, je budou obvat kosmos,

formuje tak zvl jednotliv due - a to z te ltky, z n utvoil

dui svta, i kdy sms, ze kter vznikaj jednotliv due, je mn

dokonal ne ta, z n vzela due svta.59 Kdy nadejde ten sprvn

okamik, pike podzenm bohm, aby k tmto individulnm

dum, je jsou - v podob, v n je vytvoil - nesmrteln, pipojili

dal sti, kter ovem budou smrteln.60 Po prvnm vtlen se budou

muset vechny lidsk due sthovat do tl dalch lid nebo zvat.61

Vechny tyto nauky - tedy teze o dui svta a jednotlivch duch,

kter jsou netelesn, o jejich nesmrtelnosti (tj. existenci ped naroze-

nm a po smrti) a o reinkarnaci zahrnujc pechod lidskch du do

zvecch tl (k nim Pltinos pid rostliny) - se s uritmi pravami

objev v Pltinov systmu.62 Jedna z tchto prav spov ve zdraz-

nn nauky, e vechny due se sice li, ale jsou pouze jednou du -i

kdy Platn tuto nauku do jist mry anticipoval, kdy v Timaiovia

prohlauje, e due svta a jednotliv due jsou sloeny z te zkladn

ltky" a e nae due je odvozena" z due svta,64 anebo kdy -

podle Pltina - popr existenci jednotlivch du a podruje pouze

jedinou dui svta.65 Pltinos pouze odmt jakkoli vklad tchto

pas, kter by z naich du uinil sti due svta: vechny due -

vesmrn due i jednotliv due -jsou jednou du.66 Tato nauka o

jednot du hraje u Pltina velmi dleitou roli.67 Zaruuje jednotu

kosmu a vysvtluje vzjemn soulad vech vesmrnch st,

59 Tamt., 31d-e. 60 Tamt.,41c-d. 61 Tamt., 41e-42e. 62 Pltinos, Enn. IV,7[2]; III,6[26],6- zde proti mylence vzken tla,

IV,3[27],13; III,2[47],13; III,4[15],2; VI,7[38],6 atd. Nejdleitj pase lze nalzt u Platna: Phd. 82a, Tim. 91d, Resp. X,617d-621a, Leg. IX,872e.

63 Platn, Tm. 4Id. 64 Platn, Philb. 30a. 65 Platn, Phaedr. 246b, srv. Pltinos, Enn. IV,3[27],1.7. 66 Pltinos, Enn. IV[27],l-8; IV,9[8]. 67 Tamt., III,5[50],4; III,7[45],13; IV,3[27],4.5.7.

30 31


co zase objasuje to, co bychom dnes nazvali okultn kazy", jako je

psoben na dlku, magie nebo innost modliteb (je existuje na-

vzdory faktu, e bohov lovku nenaslouchaj" a nevykonvaj

dn zmrn, voln skutky).

Popis ltky, z n je utvoena due, je velmi matouc.68 Jde o sms,

kter m dui zjevn zajistit postaven zprostedkovatele mezi ne-

mnnho a promnlivho. Avak oznaen jednotlivch sloek"

(pedevm termny nedliteln", dliteln", tot", ,jin") nen -ani

s ohledem na zprostedkovatelskou lohu due - jasn. O bli

vymezen tchto termn se vykladai pokoueli stle znova,69 po-

naje Krantrem, kter napsal prvn koment k Timaiovi.10 Pltinos

nabz k cel relevantn pasi nkolik interpretac.71 Dochz tu ovem

ke znateln zmn perspektivy. Pokud jde o jeho filosofii, lze sice ci,

e due zajiuje zprostedkovn mezi toho, co je inteli-gibiln a

toho, co je smyslov vnmateln, nicmn k prvnmu m mnohem

bl ne k druhmu.

Krom lohy zprostedkovatelky mus due v Platnov filosofii

plnit dal nanejv vznamnou funkci: jakoto vykonavatelka samo-

pohybu (nebo mon pesnji -jakoto samopohyb)72 je due zdrojem

vekerho pohybu (zmny) ve vesmru. A tato teorie due souvis s

dalm dleitm problmem, toti s otzkou pvodu zla.

Podle Aristotelova svdectv je Neurit dvojice zrove principem

zla.73 Nalzme v platnskch dialozch njakou entitu, kterou

bychom mohli pirovnat k Neurit dvojici, a zrove ji povaovat za

princip zla?

Platn ve svch spisech na nkolika mstech uznv, e uspoda-

nm pohybm vesmru se vdy zrove vzpraj pohyby neuspoda-

n. Ale odkud tato neuspodanost pramen? Celou otzku kompliku-

68 Platn, Tim. 35a. 69 Proklos, In Plat. Tim. 1,277,8 Diehl. 70 Pehled hlavnch een poskytuje Pltarchos, De animae procr. 71 Pltinos, nn.III,4[15],6;IV,l[21];IV,2[4],l;IV,3[27],19; IV ,9[8],3. 72 Platn, Leg. X,896a. 73 Aristoteles, Met. I,6,988al4-15; XII,10,1075a32-36; XIII,8,1084a35;

XIV,4,1091bl3-1092a3; srv. Eudmos, zl. 49 Wehrli.

2. Star Akademie

je ve zmnn Platnova teze, e due je jedinm zdrojem pohybu.

Zd se tedy, e nezbv ne pijmout existenci zl" due" anebo

zlch" du, kter za tuto neuspodanost odpovdaj. Tuto nauku

skuten objevme v Zkonech1* a v Epinomid.15 V Timaiovi mluv

tak Platn na druhou stranu o neuspodanm pohybu maten

hmoty"; lze proto tvrdit, e tato hmota" je v zsad toton s tm, co

se u Aristotela nazv ltkou, a e (nepravideln) pohyb pedstavuje

jej bytostnou vlastnost - jinmi slovy, e ltka je pramenem zla.76 Lze

tedy tvrdit, e Platn povaoval Neuritou dvojici, zlou dui a

neuspodanou, spontnn podncovanou matenou hmotu za pramen

zla.77

Pro Pltina je pedstava zl due svta naprosto nepijateln. Jak

jsme ji uvedi, due m u nho daleko bl k i intelektu. Avak

Pltinos stejn jako Platn pipout existenci zla. Zbvaj mu tedy jen

dva kandidti: Neurit dvojice a maten hmota.

Nelze pochybovat o tom, e Aristoteles uveden dva principy ztoto-

oval s tm, co se v jeho systmu nazv ltkou - i kdy ltka se zro-

ve od obou v podstatnch ohledech li. Od Neurit dvojice se li v

tom, e nem dn protiklad, nbr je tm, co spov v zklad pro-

tiklad; od maten hmoty zase tm, e smyslov vnmateln svt se

utv z n", nikoli v n". Navc se zpravidla chpe jako zcela relativn

koncept, tj. tm i onm je vdy jen v monosti, zatmco ve skutenosti

(i v uskutenn) je nm jinm; existuje tedy cosi jako nejbli

74 Platn, Leg. X,896c, 898c, 904a. 75 Platn, Epin. 988d-e. 76 Viz Aristoteles, Met. I,6,988al4; Phys. I,9,192al4, srv. ve, str. 21. 77 V dialogu Politikos (269c-270a) se navc popisuje stdn period du

a chaosu, zpsoben jakousi vrozenou setrvanost vesmru, v jeho dsledku se svt, pokud nen kormidlovn" pvodcem du, zhrout ve zm. Tuto nauku i mtus vyuije Pltarchos a Severos k vyhlen periodickho znie n a obnovy kosmu, co je teze, kterou pijmou tak pythagorejci, stoikov (E. Zeller, Die Philosophie der Griechen, III, 1, str. 157, pozn. 2) a Pltinos (Enn. V,7[38],l-3; IV,3[27],12), viz ne, str. 94. Dal pase, kde se v nzvu objevuje prvek odporu vi du, jsou Tim. 48a, 56c (srv. Theofrastos, Met. 33). Plat tak, e mnostv zla ve vesmru je vt ne mnostv dobra: Resp. II,379c; Polit. 273d; Tht. 176a. Srv. E. Zeller, Die Philosophie der Griechen, II,l,str. 765, pozn. 5.

32 33


ltka, avak prvn i posledn78 ltka je velmi pochybn, v nejlepm

ppad mezn pojem. A pedevm plat, e ltka je u Aristotela neu-

trln, a nen tedy pramenem zla, jeho existenci Aristoteles tak jako

tak minimalizuje a nahrazuje pojmem nedokonalosti.79

Pltinos, stejn jako tm vichni platonici a stoikov, pevzal ter-

mn ltka" od Aristotela. Do jist mry ji tak ztotonil s Neuritou

dvojic a s Platnovou matenou hmotou.80 Nemohl vak od Aristotela

pevzt pojet ltky jakoto neutrln, nebo pak by neml m vy-

svtlit zlo. Ltka se u nho tedy stala principem zla.81

Tato teze mu ovem zpsobila adu obt. Aristoteles ltku ztotonil

s Neuritou dvojic. Neurit dvojice vak pedstavovala jednu ze slo-

ek ptomnch v idejch (inteligibilich).82 Zlo by tedy bylo ptomno v

samotnch idejch - anebo, v Pltinov systmu, v i inteligibili.

Pltinos se pokusil tto obti uniknout pijetm nauky o dvoj ltce:83

jedna odpovd Neurit dvojici, a je tedy ptomn v idejch,84 zatmco

druh je ptomn pouze ve smyslov vnmatelnch vcech. Pouze dru-

h ltka je pr pramenem zla.85 Tmto krokem si ale Pltinos pipravil

78 Viz napklad E. Zeller, Die Philosophie der Griechen, 11,2, str. 320, pozn. 2; W. Wieland, Die aristotelische Physik, str. 209-211, L. Cencillo, Hyle, str. 39. Pltinos mluv o : Enn. II,4[12],11,24. Srv. F. Solm sen, Aristotle without Prima Materia, str. 370-389; F. Solmsen, Aristotle and Prime Matter, str. 243-252; P. Merlan, Zwei Bemerkungen zum Aristotelis chen Plato, str. 1-15. Srv. nie, str. 34, pozn. 84.

79 Sm Aristoteles ale hovo ltky (Phys. 1,9,192a 15). Srv. E. Zeller, Die Philosophie der Griechen, 11,2, str. 331, 427-436.

80 Pltinos, Enn. II,4[12],7; II; III,6[26],16-18. 81 Pltinos, Enn. I,6[l],5; I,8[51],3,35^10; I,8[51],14,10-14; II,4[12],16. 82 Platnskm vykladam je tento problm dobe znm. Otzka zn: Ml

Aristoteles pravdu, kdy Platnovi pisoudil pedpoklad, e t ltka, kter je obsaena ve smyslov vnmatelnch vcech, je - pod jmnem Neurit dvo jice - ptomna tak v idejch? Viz Aristoteles, Phys. III,4,203a9-10; IV,2,209b33; Met. I,6,988a7-14; srv. E. Zeller, Die Philosophie der Grie chen, 11,1, str. 750-60.

83 Pltinos, Enn. II,4[12]. 84 Velmi mu pi tom pomohl Aristotelv termn inteligibiln ltka".

Aristoteles ovem tento pojem uval pro zcela jin ely. 85 Pltinos, nn.I,8[51],3.8.

dal problm. V jakm vztahu jsou ob ltky? Pltinos prohlsil prvn

za ideln vzor druh,86 ale pak je tm nepochopitelnj, jak by ni

ltka mohla bt zdrojem zla. Navc ho teze o dvoj ltce nutila pistou-

pit na dvoj pvod ltky. Ni ltka vyvstala a v samotnm zvru

emanativnho procesu87 bu jako vtvor due, nebo jako oblast, v n se

due zastavuje - stejn jako tma zan tam, kde kon kuel svtla;

vy due naopak podle veho vyvstala pmo z Jedna. U Pltina a

ady pozdjch platonik (nap. u Syriana a Prokla)88 se problm (je-

dinho i dvojho) pvodu ltky opakovan vynouje a nezd se, e by

kdy bylo pedloeno uspokojiv een.89

Svou psychologi navazuje Titnaios na adu dalch platnskch

dialog, kter hlsaj nesmrtelnost due a pevtlovn. Jeliko jsou

vak Platnovy vroky k pirozenosti due navzjem inkonzistentn

(nelze pochopit, pro modern interpreti vnuj tolik sil snaze dok-

zat, e opak je pravdou), narme na obte s urenm toho, co je

vlastn podle Platna nesmrteln. Podle Faidna90 nem mt due

dn sti, take mus bt nesmrteln cel. Podle Faidra9i maj sti i

nevtlen due, a to zhruba odpovdajc trojici sloek, kter stava

pisuzuje vtlenm dum, tj. rozumnou, vzntlivou (hnvivou) a -

dostivou st;92 nesmrteln by tedy byla cel due, zahrnujc tyto

sti. V Tirnaiovi se vslovn k, e dv ni sti due jsou smrtel-

n (viz ve, str. 31); po smrti by tedy peila pouze rozumov st.

Nen vbec jist, e se Platn k otzkm pirozenosti due a jej ne-

smrtelnosti pokusil pedloit jednotnou a vnitn konzistentn nauku.

86 Tamt., II,4[12],3. 87 Tamt., I,8[51 ],7,20; IV,3[27],9,25; IV,8[ 13],7,22. 88 Viz K. Praechter v hesle Syrianos, in: RE IV A/2, 1932, zvi. si.

1754 n.; R. Beutler v hesle Proklos, in: RE XXIII/1, 1957, zvi. si. 242 n. Srv. C J. de Vogel, La thorie de chez Platon et dans la tradition platonicienne, str. 21-39.

K dalm obtm obsaenm v Pltinov pojet ltky viz J. M. Rist, Plotinus on Matter and Evil, str. 154-166.

90 Platn, Phd. 78c. 91 Platn, Phaedr. 246a-b. 92 Platn, /ejp. IV,438e^t41b.

34 35


Tot plat o problmu reinkarnace. Nkdy93 o n Platn mluv jako o

dsledku jakhosi obecnho zkona, kter pikazuje nekonen cyklus

pevtlovn. Jindy tvrd, e se vtl pouze nkter due, a to kvli

selhn, k nmu dolo pi nahlen idej bhem jejich netelesn

existence a jeho dsledkem byl pd".94 Tak zan cyklus pe-

vtlovn - z nho vak lze natrvalo uniknout.95 A nkdy se tak tvrd,

e prvn vtlen naizuje bostvo a nen dsledkem dnho provinn

ani pdu.96 Platn sice k tlu asto odkazuje jako k vzen i hrobu

due,97 ale to se nepochybn netk vtlen prv popsanho typu.

Stejn rozpory odhalme u Platna pokud jde o stav due po smrti.

Obecn se mezi jednm a dalm vtlenm pedpokld jaksi spojen

(odmna, trest, nvrat do netelesn existence),98 ale nejmn v jednom

ppad se Platn domnv, e due, kter pi odchodu z tla nebyly

ist", jsou ihned pitahovny k dalmu tlu.99

Souhrnn lze ci, e vtlovn a pevtlovn m v Platnovch

spisech neutrln", optimistick" a pesimistick" aspekt. Zcela jist

je, e vtlen due svta Platn chpe jako nco dobrho.

Bez ohledu na vnitn konzistenci i rozpornost tto nauky se

ovem obecn pedpokld, e Platnova teorie nesmrtelnosti a vt-

lovn spolu se spznnou naukou o rozpomnn pedstavuj stedn

prvek jeho uen. Vznamnou vjimkou je spis O dui svta pseu-do-

Timaia Lokra, kde se na jednom mst100 - jeho souvislost s okolm je

naruena - sue prohlauje, e cel tato nauka je jen blou l" (pia f

raus) urenou tm, kte by se jinak nedali pimt k ivotu oddanmu

sil o ctnost (aret). Pltinos ovem tuto nauku zcela nepochybn

povauje za klovou. Vnitn rozpory u Platna ho vak

93 Tarnt., X,617d. 94 Platn, Phaedr. 248c. 95 Tarnt., 248c-249a; srv. Platn, Tim. 42c. 96 Platn, Tim. 4le. 97 Platn, Phd. 66b-67b, 79c; Gorg. 493a. 98 Platn, Resp. X,613e-621b; Phd. 113d-l 14c; Gorg. 524a-526c; Pha

edr. 248a-249d. 99 Platn, Phd. 81b-e.

100 Pseudo-Timaios z Loker, O dui svta, 104d-e, viz ne, str. 126.

nechaj na holikch, pokud jde o objasnn dvod pro vtlen jed-

notlivch du (vtlen due svta u nho - stejn jako u Platna -

dn vklad nepotebuje), a to prv proto, e se v tomto bod sna

pedloit konzistentn nauku.101 V kontextu sv kosmologie m sp

tendenci zaujmout optimistick stanovisko: vtlen je pirozen"

udlost, a nen ji tedy za co hant. V etickm kontextu je ovem Pl-

tinos pesimista a vtlen spatuje jednu z trap due. Nakonec vytvo

teorii, kter -jak sm prohlauje -je jeho originlnm dlem: due

vlastn nepadla. I tehdy, kdy je v ns, dle ije na vy rovin, na

rovin intelektu; jen my si to neuvdomujeme.102 Nesmrtelnost navc

podle Pltina zahrnuje i nesmrtelnost du rostlin,103 zatmco Xeno-

krats a Speusippos ji omezili na due zvat.104

Nyn se meme vrtit k Platnov kosmogonii.

Popisu kosmogonickho procesu pedchz otzka: existoval kos-

mos vdy, anebo vznikl? A odpov zn: vznikl.105

Tto strnce Platnova uen se budeme vnovat pozdji (str. 58).

E. Platnovy Listy

Zatm jsme probrali ti hlavn zdroje naich poznatk o platonismu, toti len u Aristotela, Platnovy dialogy a zprvy o akroasis vnovan Dobru. Zbvaj Platnovy Listy, pedevm druh, est a sedm.m List druh obsahuje jakousi tajnou formuli, kter m oi-

101 Pltinos, finn. IV,8[6],1.

Pltinos, Enn. IV,8[6],8. V otzce, zda due skuten padla, se jeho nstupci rzn (viz nap. Iamblichos u Simplikia, In Arisi. De anima, 5,38-6,17 Hayduck).

103 Pltinos, En. IV,7[2], 14. 104 Olympiodros, In Plat. Phd. 124,16 Norvin, resp. odd. D. 105 Platn, Tim. 28d.

V Pltinov dob o jejich pravosti nikdo nepochyboval. Pltinos cituje " hst (Enn. I,8[51],2; III,5[50],8; V,l[10],8; V,3[44],17; VI,7[38],42), VI. ust (Enn. VI,1[42],8) a VII. list (Enn. V,3[44],17; VI,9[9],4; II,6[17],1. H.-R. cnwyzer v hesle Pltinos, in: REXXl/l, 1951, si. 551).

36 37


vidn zachycovat velmi dleit aspekt Platnovy nauky a kter uvd,

e vechno je spjato s krlem, v jeho jmnu ve existuje a jen je

pinou krsy, druh vci s druhm a tet se tetm.107 List est ob-

sahuje zmnku o bohu, jen je vldcem vesmru, a o dalm bohu, jeho

otci, jen zejm stoj nad nm.108 A List sedm ns u, e jdro

Platnovy nauky nelze sdlit stejnm zpsobem jako ostatn sti v-

dn, nbr po dlouhm sil se v dui zaehne cosi jako jiskra a takto

vznikl plamen dl ho sm.109 Jinmi slovy, LIJ sedm naznauje, e

k Platnov filosofii lze zskat pstup pouze na zklad jakhosi nad-

rozumovho proitku, jakhosi satori".110

dn z tchto vrok pli nezapad do kontextu Platnovch

nauk, jak je zejm z ostatnch t zdroj.1" Zrove jsou vechny ti

pase dost nejasn na to, aby pipoutly adu interpretac. Je vak

oividn, e Pltinos mohl snadno vyut vech t: Listu druhho k

tomu, aby u Platna objevil ti hypostaze, estho k tomu, aby boha

pozvedl nad demiurga, a sedmho k tomu, aby hlsal nevslovn

sjednocen s Jednm.

F. Nauka o dvou protikladnch principech u Speusippa

Ji jsme zmnili, e nauka o dvou protikladnch principech nala ohlas

u Platnovch k. Zvl vrazn to plat o Speusippovi. Pi-

107 Platn, Ep. 11,312e. 108 Tamt., 323d. 109 Tamt., 341c-d. 110 Mli bychom co nejdve zdraznit, e Platn tu zcela oividn nepo

pisuje nic, co bychom mohli nazvat mystickou extz. Klovm rysem vytr en toti je, e jde o pomjiv stav, zatmco Platn popisuje trvalou zmnu - zskan a pot udrovan vhled. Pltinos ale tuto pas pouv prv k v kladu mystick extze; viz Enn. V,3[44],28-29.

1,1 Faidros vyvolv podobn pochybnosti ohledn monosti sdlovat filosofick pravdy psmem (Platn, Phaedr. 275c-277a), VII. list ovem mezi mluvenm a psanm psmem nerozliuje. Srv. P. Merlan, Form and Content in Plato's Philosophy, str. 406-430, zvi. 426 n.

38

drme-li se dochovanch svdectv u Aristotela, Speusippos tvrdil, e

Jedno psn vzato nen jsouc, nbr pedstavuje jaksi semeno, z nj

vznik cosi dokonalejho - v tomto ppad byt."2 Takov vklad ns

vak stav ped problm s intepretac protikladu Jedna, tj. Neurit

dvojice - anebo, jak kal Speusippos, mnohosti. Prohlsme, e ta nen

ani nejsouc? Navc Speusippos podle Aristotela odvozoval z nejvych

princip adu entit, z nich prvn jsou matematick jsoucna a po nich

pichz due."3 Matematick entity tedy nahradily Platnovy ideje."4 Je

vak zejm, e entity, kter pily po matematickch jsoucnech, patily

na ni rove - a to plat a po rovinu smyslov vnmatelnch vc.

St si dokeme pedstavit, e by Speusippos pojmal pechod od

Jedna k matematickm entitm jako vzestup a pechod od

matematickch entit k ostatnm jsoucnm naopak jako sestup. Sp se

tedy zd, e se Aristoteles vyjdil dvojznan a e Jedno bylo u

Speusippa nejsouc v tom smyslu, e je lep - i stoj ve - ne byt.

Jakmile u Platna objevme obrat mimo byt" i nad bytm", lze

snadno pijmout, e Speusippos tuto koncepci zalenil do vlastn

podoby nauky o dvou protikladnch principech. Tuto domnnku lze

zvlt dobe hjit ve svtle cittu ze Speusippa, kter byl nedvno

objeven ve ztracen sti Proklova komente k Platnovu

Parmenidovi."5 Podle tto citace stavl Speusippos Jedno vslovn nad

byt a spatoval v nm jaksi nadazen princip, m zdrazoval jeho

absolutn transcendenci. Navc se zd, e jedna z kapitol Iamblichovy

Veobecn matematiky pedstavuje jaksi vtah ze Speusippa, a v tto

kapitole se jasn tvrd, e Jedno stoj nad bytm."6 Se v

pravdpodobnost bychom tedy Speusippovu nauku o Jednu mli chpat

prv takto. zk spznnost tohoto uen s Pltinovm pstupem je

oividn."7 Navc je zejm, e si Plti-

112 Zl. 34a, e, f Lang. 1,3 Zl. 33e, 42g Lang. 114 Jejich existenci Speusippos nakonec popel: zl. 42 a, c, d, e Lang. 115 R. Klibansky - C. Labowsky, Prodi Commentarium in Piatonis Par-

menidem, str. 38,33-41,10. 116 Viz P. Merlan, From Platonism to Neoplatonism, str. 96-140. 117 Srv. E. R. Dodds, The Parmenides of Plato and the Origin of the Neo-

39


nos, kter sv Jedno objevil u Platna a svou nauku o tom, e inteli-

gibilie jsou uvnit intelektu, u Parmenida,"8 musel Aristotelovu zprvu

o Speusippov Jednu vyloit v tomto smyslu.119

Toto Jedno odlioval Speusippos jak od Dobra,120 tak od intelek-

tu.121 Jeho druh teze se pesn shoduje s Pltinem; pokud jde o prvn,

Pltinos obecn nsleduje Platna a nazv svj nejvy princip

dobrm i Dobrem, ale nkdy tene varuje, aby vc chpal sprvn:

samo Jedno nen dobr, nbr je zdrojem vekerho dobra. Na druhou

stranu Speusippos odmtal ztotoovat druh princip se zlem,122 a tak

usnadnil monistickou interpretaci nauky o dvou protikladnch

principech (viz ne, str. 44), zatmco Pltinos tuto identifikaci sice

provedl, ale jen pokud jde o ltku smyslov vnmatelnch vc (viz

ne, str. 154).

Speusippos patil k prvnm, kdo rozliili dv Jedna - vy a ni -,

piem ni je principem potu.123 To nm tedy pipravuje cestu pro

pochopen Pltinova pojmu absolutn transcendentnho Jedna.

G. Theologie a demonologie: Platn a Xenokrats

Ji jsme upozornili na problmy s nalezenm spojnice mezi naukou o dvou protikladnch principech a teori idej, jak se objevuje v Pla-tnovch dialozch. Postavme-li vak ob nauky vedle sebe, objev

platonic One", str. 129-142, zvi. 140, pozn. 5. 118 Zl. 5 Diels; Pltinos, Enn. V,l[10],8; V,9[5],5 atd. 119 Mohli bychom vak hjit stanovisko, e Pltinos pijal Aristotelovu

interpretaci, podle n Speusippos chpal sv Jedno jako pouh semeno i sperma, a to na zklad faktu, e sm Pltinos, jen obvykle pijm aristotel- skou nauku, e skutenost (dokonalost) pedchz monosti (nedokonalosti), o svm Jednu nkdy mluv jako o semenu; viz Enn. III,3[48],7; IV,8[6],5.6; V,9[5],6. Srv. A. H. Armstrong, The Architecture of the Intelligible Universe in the Philosophy ofPlotinus, str. 61-64.

120 ZI. 35a, b, d, e Lang. 121 ZI. 38 Lang. 122 ZI. 35d Lang. 123 ZI. 42d Lang.

2. Star Akademie

se dal, jet zsadnj obt. Bez obav lze tvrdit, e svt boh hraje

v Platnov literrn innosti od potku a do konce v ad jeho dia-

log hlavn roli. Tito bohov jsou vyleni jako osoby. Ale jak mohou

bohov (nebo bh, nebo Bh) najt sv msto v systmu, v nm jako

nejvy principy plat Jedno a Neurit dvojice a z nich je ve odvo-

zeno? Nabzej se ti monosti. Platnovi bohov, jak se objevuj v

dialozch, mohou bt pouhm mtem - a kdo by nebyl naklonn

mylence vidt v Diovi z Politika anebo v zstupu boh z Faidra jen

mtus? Kdo by nesouhlasil s badateli, kte v demiurgovi z Tmaia

vid pouh literrn instrument, ve skutenosti toton s idejemi?124

Mohou bt tak njakm zpsobem odvozeni" z tchto dvou princi-

p. A konen lze tyto principy a to, co je z nich odvozeno (pedevm

sla), theologizovat", tj. zmnit z abstraktnch princip na osoby.

Zd se, e u vech novoplatonik nachzme uritou kombinaci druh

a tet monosti. U Pltina vidme zvltn strukturaci druh

hypostaze, kter obsahuje ideje, intelekty a bohy - jinmi slovy: ab-

straktn principy, polo-osoby a osoby.

Vem monostem een vak stoj v cest jedna zsadn pekka.

Nejsou-li bohov (nebo bh) osobami, co se stane s prozetelnost?

V Zkonech vnoval Platn pomrn dlouhou pas problmu

theologie, a pedevm prozetelnosti.125 Ve svtle pedchozho v-

kladu lze tento text st bu jako populrn vklad filosofickho sta-

noviska, podle nj je prozetelnost jednodue toton s rozumnm

uspodnm vekerenstva, nebo jako tvrzen, e bohov skuten

disponuj jakousi osobn prozetelnost. Pltinos zdrazuje, e ema-

nace pedstavuje mimovoln a pedem nepromylen proces, co vy-

luuje osobn prozetelnost126 - a prozetelnost u Pltina tak skuten

odpovd pirozenmu du vc (kter zahrnuje nevyhnutelnost

nedokonalosti a mravnho zla, zatmco utrpen pro skuten moudrho

lovka dnm zlem nen). Nicmn ani tak nezskvme definitivn

odpovdna otzku, zda jsou Platnovi a Piotinovi bohov oso-

124 Nap. E. Zeller, Die Philosophie der Griechen, 11,1, str. 926-934 a 710.

125 Platn, Leg. X,899d-905d. 126 Pltinos, Enn. IV,4[28],6; IV,4,39; VI,7[38],1,31; 111,2(471,1;

VI,8[39],17.

40 41


bami, mty, anebo abstraktnmi principy. Tuto odpov nememe

hledat u boh, nbr u dmon.

Demonologie je nauka vyhlaujc existenci uritch entit (dmon,

duch, andl, bl, din atd.), je jsou uritm zpsobem nad-

azen lovku, ale pitom nejsou bohy. My bychom je nazvali nad-

pirozenmi, ale pro platoniky, stejn jako pro mnoho jinch ek, byl

pojem pirozenosti daleko ir ne pro ns a zahrnoval prost i

takovto skutenosti. Nesmme zapomnat, e v Dmokritov a Epi-

kurove filosofii se i bohov stvaj pirozenmi" jsoucny a pouhmi

produkty prody. U Platna a v Akademii, Aristotela nevyjmaje,127

lze vdy vysledovat zjem o dmony. Jak znmo, Platnova Obrana

Sokrata se do znan mry opr o pedpoklad, e Sokrates navzal

jaksi jedinen vztah s entitou (i kvalitou), kterou oznauje jako to

daimonion, to, co je dmonsk".128 A kdy Platn pedstavil Dioti-

127 Aristoteles nm dokonce ve spise De generatione animalium poskytuje skvl pklad toho, co bychom mohli nazvat pirozen" demonologie. Pot, co rostlinm, rybm a nohatm" ivoichm (tj. ptkm a suchozemskm ivoichm) pikl v tme poad prvky zem, vody a vzduchu, prohlauje, e zde mus bt tvrt druh ivch bytost, kter ij v ohni. Neme to vak bt pozemsk ohe (kter se zde na zemi nevyskytuje v irm stavu, objevuje se pouze v pestrojen - ho nco, nikoli sm ohe, t problm u Theofrasta, zl. 111,1 Wimmer), nbr ohe tak, jak existuje na Msci (De gener. animal. III,2,761b8-23). Jak jinak ml Aristoteles tyto bytosti nazvat ne dmony? (Srv. Pltinos, Enn. II,2[14],6.) Je snad zejm, e tolik Aristoteles rozpn svou klasifikan soustavu ivoich jen proto, aby pro dmony nael piro zen" msto: vzduchu pisuzuje nejen ptky, nbr vechny nohat" ivoi chy, aby mu nedoly prvky (pt prvek, ter, je samozejm prostedm nebe skch tles, tj. bostev). Ve spisku De divinatione per somnum (463bl2-15) sice popr, e by sny seslali bohov, ale tvrd, zeje seslaj dmoni, a nezd se, e bychom mohli oslabovat vznam slov proda, a ne bosk, je dmonsk", jako kdyby to znamenalo pln dmon". K tomu viz W. Lameere, Au temps o F. Cumont s'interrogeait sur Aristote, str. 279-324, M. Dtienne, La notion de Daimn dans le Pythagorisme ancien, zvl. str. 140-168. Srv. nie, str. 48, E. Zeller, Die Philosophie der Griechen, 11,2, str. 53. Rozlien mezi dvma druhy ohn se objevuje tak u stoik a u Pltina (Enn. II,1[40],7), srv. E. Zeller, Die Philosophie der Griechen, III, 1, str. 188 n., viz ne, str. 87.

128 Jednm z dvod tohoto soustavnho zjmu, kter Sokratovi vnovali platonici, byl prv fakt, e Sokrates podle veho ml strnho andla (d mona). Pipomn nm to Pltarchos (De genio Socratis) a Maximos z Tyru

mu jako Sokratovu uitelku, pisoudil j pln rozvinutou dmonolo-

gii.129 Tak Epinomis, a u je jejm autorem kdokoli,130 pedkld

propracovan dmonologick systm.131

Tent Platn, kter podle veho bral jako samozejmost existenci

dmon (duch, andl), vak zrove neprosn tepal falen mnn

ohledn pirozenosti boh. Pokldal za mimodn bezbon pi-

suzovat jim jakoukoli promnlivost (tj. monost, e by se jevili v jin

podob, ne jak je jim vlastn), a pedevm pokldat je za pvodce

zla. Takovm ponnm samozejm popral obecn pijman nbo-

ensk nzory. Postrdala tedy lidov zbonost jakkoli opodstatnn?

Xenokrats vyuil sv vry v existenci duch (dmon) k vysvtlen,

odkud tyto domnnky pramen, a zrove k bezvhradnmu pijet

Platnovch nauk tkajcch se prav pirozenosti boh. To se mu

podailo dky rozlien dobrch a zlch duch. Zlm duchm pikl

vechno nemravn", co pr bohov uinili. Ve myln v lidskch

pedstavch o bozch a o zpsobu jejich uctvn jednodue pramen z

pirozenosti a z psoben tchto zlch duch. Vechny kulty, rituly,

dogmata atd. eckho nboenstv lze tedy nadle uznvat - s touto

jedinou vhradou. Vru v Platnovy mravn" bohy lze slouit s vrou

v nemravn" duchy.132

Ponaje Xenokratem se mezi platoniky vra v dobr a zl duchy

obecn rozila.133 Pltinos zde nen vjimkou. Ovem existence

zlch dmon je podle nho jen st pijateln. Jak tedy mme jeho

vru v dmony chpat?

(Or. XV,7). Pro Skrata-aporetika ji platonismus po svm nvratu k dogma-tismu valnho vyuit neml.

129 Platn, Symp. 202e-203a. 130 Pltinos ji uvd jako Platnv spis; viz Enn. VI,7[38],11. 131 Platn, Epin. 984e-985c. P. Moraux v hesle quinta essentia, in: RE

XXIV/I, 1963, si. 1188n. 132 Zl. 23-5 Heinze.

Viz T. Hopfner, Griechisch-gyptischer Offenbarungszauber, II, zvl. sv. 1, str. 10-26, 43 n., rovn K. Svoboda, La Demonologie de Michel Psellos. P. Boy anc, Les dieux de noms personnels dans l'antiquit grco-la-tine, str. 189-202, interpretuje Menandra, zi. 21


Jestlie nkdo popr, e et bohov byli pro Platna nm vc

ne mtem, pak mus tak odmtnout domnnku, e snad Platn sku-

ten vil v dmony (i kdy pamtlivi toho, co prohlsil o eck ve

v dmony jakoto pirozen" bytosti, bychom mli uznat monost, e

nkdo v v dmony a nev v bohy, stejn jako spiritista me bt

atheistou). A tot lze ci o Piotinovi.

Xenokrats rozliil ti druhy dmon. Nkte prost od vnosti

existuj jakoto dmoni. Druh skupina zahrnuje due lid, je se po

oddlen od svch tl staly dmony. Konen pak Xenokrats uznv

tak dmony v ns, toton s na du. V tomto lenn se dr Plat-

na, kter v Timaiovim vslovn identifikoval ns v ns s dmonem,

zatmco v jinch spisech zase uznal existenci dmon mimo ns.

Stejn ti skupiny dmon najdeme u Pltina.135 Z toho vak nesmme

vyvozovat, e jeho vra v dmony se vlastn omezuje na tet z ve

uvedench vznam, zatmco zbvajc dv skupiny mn v ist

mytickm smyslu. daje o jeho ivot ns vedou sp k domnnce, e

existenci dmon pijmal zcela doslova.136

Xenokratovy nboensk zjmy se neomezovaly jen na dmono-

logii. Mnoh z toho, co bychom povaovali za abstraktn pojmy

(anebo pouh pojmov entity), ztotonil s bostvy; jakoto zastnce

nauky o dvou protikladnch principech137 pedevm identifikoval

Jedno s Diem a intelektem (ns), Dvojici138 s matkou boh a du

svta.139 Nen snadn zjistit, zda se tmto zpsobem snail theolo-

gizovat" pojmy, nebo konceptualizovat" bohy. Zajmav tak je, e

sti a prvky vekerenstva uritm zpsobem sdruoval s olymp-

134 Platn, Tim. 90a. 135 Pltinos, Enn. III,4[15]; III,5[50],6; IV,3[27],18; IV,4[28],43;

V,8[31],10;VI,7[38],6. 136 Srv. Pltinos, Enn. II, 1 [40],6. Srv. P. Merlan, Plotinus and Magie, str.

341-348. 137 ZI. 15, 28, 34 Heinze. 138 ZI. 15 Heinze. 139 Pedpokldme, e tato Dvojice je toton s tm, co Xenokrats jinak

nazv Neuritou dvojici. Pro opan nzor viz R. Heinze, Xenokrats, str. 35, pozn. 1, a nyn zvlt H.-J. Krmer, Der Ursprung der Geistmetaphysik, str. 39-41.

skmi bohy.140 Zvlt pozoruhodn je vak identifikace Neurit

dvojice s du svta. Zd se, e Xenokrats se svm zpsobem snail

zmrnit dualismus obou protikladnch princip tm, e jeden spojil s

intelektem, druh - podzen - s du svta. Tmto krokem mon

pikl Neurit dvojici lohu ir receptivity (enskho principu),

nikoli roli potku zla. Je dosti zvltn, e v Pltarchov spisku O

Iside a Osiridovi141 nachzme egyptsk mtus, jeho vklad, jak se

dozvdme, pedloil Eudoxos. Podle mtu jsou temi zkladnmi

principy Osiris, Isis (ir receptivita) a Tyfn jakoto pedstavitel zla.

Bylo by zajmav zjistit, zda Eudoxos pispl k internm diskusm

ohledn vzjemnho vztahu obou nejvych princip a k problmu

vudyptomnosti zla, za pedpokladu, e je Neurit dvojice

ztotonna se zlem. Jeliko Eudoxos pedstavoval v Akademii nejsp

hlavn zdroj poznatk o egyptskm nboenstv i zoroastrismu, je na

mst domnnka, e srovnval Platnv dualismus nejvych princip

nejen s egyptskm nboenstvm, ale tak s perskm nboenskm

dualismem.142 V kadm ppad plat, e (obasnm?) ztotonnm

Jedna s intelektem a Dvojice s du143 se Xenokrats, snad pod

Eudoxovm vlivem, pidal k tm, kdo razili cestu podzen druhho

principu prvnmu. Pozdji uvidme, e oba principy oste oddloval

tak Pltarchos, ale mon tak inil pod Xenokratovm vlivem.

Jist je, e zpsob, jm Xenokrats propojil bostva s abstraktnmi

principy, pipomn, jak obecn rozen bylo takov ponn u

novoplatonik. Tm nelze rozhodnout, zda bychom tu - stejn jako v

Xenokratov ppad - mli hovoit o detheologizaci" boh, nebo o

theologizaci" pojm.

1

4

0

141

142 Aristoteles tak uinil bez vhn; vizMet. XIV.4,1091b 10. Srv. Dioge nes Laertios, Vitae, 1,8 (zi. 6 Rose) a Eudmos, zl. 150 Wehrli.

143 ZI. 15 Heinze.

44 45

Zl. 15 Heinze.

Pltarchos, De Iside, 45-60,369a-375d.


H. Problematika dialektiky a kategori

Tm od samho zatku sv literrn aktivity144 pisuzoval Platn

velk vznam uritmu zvltnmu druhu logiky a diskuse, toti dia-

lektice.145 Zd se, e nejvstinji ji lze oznait za variantu neformln

logiky, tj. takov logiky, kter odhaluje strukturu skutenosti. Vztah

mezi dialektikou a rtorikou na stran jedn, a mezi dialektikou a

logikou aristotelskho raen na stran druh pojmaj rzn autoi

rzn, a ji vslovn i implicitn. Dialektika a logika se asto

ztotouj. Pltinos si stle uvdomuje rozdlnost obou discipln a

povauje dialektiku za mnohem vzneenj obor ne formln logiku.

zce vak dialektiku spojuje s Platnovou teori lsky.146

Dal oblast souvisejc s logikou, o ni se Akademie podle veho

zaala ji brzy zajmat, tvoila soustava kategori, umoujc klasifi-

kaci veho, co jest. Jeden z tchto pokus je spojovn se jmny Xe-

nokrata147 a Hermodra.148 Ti rozdlili jsoucna na absolutn a relativn

jsouc (co je distinkce, kterou zmiuje ji Platn, ale pouvaj pouze

okrajov). Dal kategorizaci poskytuj takzvan Aristotelova dlen. V

obou ppadech plat, e nsledujc krok pedstavuje dal dlen

kategorie relativnch jsoucen. Speusippos se problematiky kategori

zhostil jinm zpsobem: namsto pedmt rozdlil pojmy a vyuil pi

tom termn homonyma" a synonyma".149 Aristotelovy Kategorie

(pravost jejich prvn sti se v dob, kterou zkoumme, ne-

zpochybovala) vyuvaj obou pstup. Kategorie relace (pros ti) sice

vystupuje spolu s devti dalmi kategoriemi, ale je zejm, e vech

devt stoj proti kategorii prvn, kategorii jsoucnosti i substance

(sia).'50 Pouze tato jsoucnost, a u se mn prvn i druh substance

(sia), toti vykazuje nerelativn existenci, zatmco zbvaj-

144 Pinejmenm pokud se neml obvykl chronologie, a Euthydmos je ran dialog; viz Platn, Euthyd. 290c.

145 Platn, Resp. VII; Phaedr. 265c-266d. 146 Platn, Resp. VII,403c; Pltinos, Enn. I,3[20]. 147 Zl. 12 Heinze. 148 V Simplikios, In Arist. Phys. 247,33-248,20 Diels; Srv. A. J. Festugi-

re, La Rvlation d'Herms Trismgiste, IV, str. 307-314. 149 ZI. 32a Lang.

cch devt se vyskytuje v" substancch i mezi" nimi jako jejich

stavy" i afekce". Jinmi slovy, devt zmnnch kategori bychom

mohli shrnout do pojmu relativnho jsoucna, vi nmu by ono vzta-

en, je se vyskytuje v ad devti kategori, pedstavovalo pouh

zvltn ppad. Na druh stran pak Aristoteles vyuv tch termn

jako Speusippos, toti homonymie a synonymie (zda u nich dochz k

vznamovmu posunu, ns tu nemus zajmat).151 Z obsahovho

hlediska se tedy nauka o kategorich nachz na rozhran Akademie a

Peripatu. Nicmn Aristotelovo drobn pojednn, a u je dvod

jakkoli, podle veho brzy nahradilo vechny ostatn akademick

vklady a zskalo tm vsadn postaven. Pltinos odmtal pijmout

jakoukoli nauku o kategorich, je by na svt intelektu a na svt toho,

co je smyslov vnmateln, vztahovala tyt pojmy. Pi rozvjen

vlastn nauky o kategorich152 uplatnil aristotelsk kategorie pouze na

smyslov vnmatelnou sfru. Jako kategorie svta intelektu vyuil pt

nejvych rod ze Sofisty. Porfyrios ani dal platonici Pltina

nensledovali. Pozdji uvidme, nakolik byly Aristotelovy kategorie

mezi Pltinovmi pedchdci pramenem svru.153154

150 Aristoteles, An. post. 22,83bl 1; Phys. I,7,190a34. 1 K tomuto problmu viz P. Merlan, Beitrge zur Geschichte des

antiken Piatonismus, str. 35-53. 152 Pltinos, Enn. VI, 1-3[42-44].

V Enn. VI,7[38] nachzme nmitky proti dalm lnkm Aristotelo-vy logiky (definice).

Stoj za zmnku, e Platnovu filosofii erta (jakoto psn osobn vn ukotven v sexu) Pltinos naprosto opomj, navzdory pasm, jako je Enn. VI,7[38],33,20-30, i Enn. III,5[50] (o ertu). Srv. W. Theiler, Plotin zwischen Plato und Stoa, str. 63-86, a diskusn pspvek R. Hardera, str. 90, 92. Obrazu vstupu ze Symposia Pltinos vyuv asto (Enn. I,6[l]; I,3[20]).

46 47

3. Aristoteles

3

ARISTOTELES

A. Kosmologie, noetika a psychologie

Od vahy nad textem, kter je mon aristotelsk, ale stejn dobe mohl vzniknout v Akademii, nyn pejdeme k naukm, u nich je Aristotelovo autorstv nesporn. Zamme se hlavn na ty, je byly podle veho hlavn pinou spor mezi pedpltinovskmi platoniky a aristoteliky. Jako est hlavnch tmat vylenme psychologii, kos-mologii, noetiku, kosmogonii, ideje a ltku; k tomu pipojme nkolik slov o etice a nkterch specifickch tezch.

I kdy tak Aristoteles zejm neinil od samho potku, popral substanciln povahu due, a tedy i jakoukoli jej existenci ped naro-zenm nebo po smrti, jakkoli vtlen nebo pevtlovn (sthovn du). Stavl se tak proti jakkoli astrln psychologii, tj. jakkoli nauce hlsajc existenci due svta1 nebo oduevnnost nebeskch tles. Proti zastncm druh teze posmn namtal, e osud due, jen zpsobuje obhn nebeskho tlesa, mu svou ptomnost v nm pipomn Ixinv dl.2 Jak tedy tyto pohyby vysvtloval on sm? V jeho spisech najdeme ti odpovdi;3 zda jsou navzjem sluiteln,

1 Aristoteles, De anima, I,3,406b25; Met. XII,6,1071b37. 2 Aristoteles, De caelo, II,l,284a35. 3 Srv. P. Merlan, Ein Simplikios-Zitat bei Pseudo-Alexander und ein

Plotinos-Zitat bei Simplikios, str. 154-160; t v Philologische Wochen schrift, 58, 1938, str. 65-69; W. K. C Guthrie, Aristotle's De Caelo, str. XXXI-XXXVI; H. Cherniss, Aristotle's Criticism of Plato and the Academy, I, str. 540-545; H. A. Wolfson, The Problem of the Souls of the Spheres from the Byzantine Commentaries on Aristotle through the Arabs and St Thomas to

tu ponechme nerozhodnuto. Za prv je to pedstava, e kruhov po-

hyb nebeskch tles je zpsobovn pitalivost jsoucna (anebo -v

ppad nkolika nezvislch pohyb -jsoucen), kter oznauje jako

nehybnho hybatele (nebo nehybn hybatele), piem prv kruhov

pohyb pedstavuje zpsob, jak mohou nebesk tlesa tto pitalivosti

vyhovt.4 Za druh pisuzoval kruhov pohyb pirozenosti prvku, z

nj se skldaj, tedy teru,5 jeho pirozen (fyzikln) pohyb je

kruhov, stejn jako se jin prvky pirozen pohybuj nahoru nebo

dol.6 Tet vysvtlen zn, e nebesk tlesa7 musme povaovat za

oiven,8 co je v podivnm nesouladu s jeho odpovdajc kritikou

Platna.

Pro Aristotelovu kosmologii m teorie teru prvoad vznam:9 ter

ustavuje supralunrn sfru boskch a nemnnch entit.10 Nesmme

vak zapomnat, e hrl mon dleitou roli tak v psychologii a

noetice. Podle nkterch svdectv Aristoteles tvrdil, e hvzdy a

intelekty (astra mentesque) sestvaj z teru." Od toho se

Kepler, str. 64-93; P. Moraux v hesle quinta essentia, in: RE XXIV/1, 1963, si. 1198-1204, 1208 n.

4 Aristoteles, Met. XII,7,1072a30. [Nsledujeme tradin peklad ne hybn hybatel", pestoe anglick originl se tu od zaveden terminologie odkln a hovo o changeless changer". - Pozn. pekl.]

5 Pslun vraz se sice objevuje v Epinomid (981c, 984b), ale ter je tu postaven mezi ohe a vzduch a nem dn z rys, je mu Aristoteles pisuzuje. Xenokrats (zl. 53 Heinze) vak podv vet pti element s te rem na prvnm mst a ohnm na druhm, co naznauje, e o teru uvauje aristotelsk. Srv. P. Moraux v hesle quinta essentia, in: RE XXIV/1, 1963, si. 1187 ., 1191 .

6 Aristoteles, De caelo, l,2,269b 18. 7 A u jde o samotn hvzdy, anebo o jejich sfry, srv. E. Zeller, Die

Philosophie der Griechen, 11,2, str. 456 n., ale srv. t str. 466. 8 Cicero, De nat. deor. 11,44; Aristoteles, De caelo, II,l,285a29,

12,292al8. 9 P. Moraux v hesle quinta essentia, in: RE XXIV/1, 1963, si.

1196-1231. 10 Aristoteles, De caelo, I,3,269bl8-270a35; Meteor. I,3,339b 16-30. " Cicero, Acad. prost. 1,26; 39; Tusc. disp. 1,22.41.65-67; De nat. deor.

1.33; srv. De fin. IV, 12.

48 49

/. eck filosofie od Platna k Piotinovi 3. Aristoteles

pli neli ztotonn nejvych nebes s bohem.12 Podle souasnch

poznatk se zd pravdpodobn, e v uritm obdob oznaoval dui

termnem endelecheia (oproti entelecheia); kdyby se due skldala z

teru, vysvtlovalo by to, pro se neustle pohybuje. Jinmi slovy,

teorie teru by pedstavovala jakousi materialistickou (anebo,

uvme-li v

ARMSTRONG - Filosofie Pozdni Antiky

Documents

Transcript of ARMSTRONG - Filosofie Pozdni Antiky